Národní park Šumava (NPŠ) byl vyhlášen nařízením vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991 na rozloze 68 064 ha, z toho 49,4 % v Jihočeském kraji a 50,6 % v kraji Plzeňském. Lesní pozemky zaujímají 79,6 % plochy. NP. Šumava sousedí s NP Bavorský les na německé straně hranic a dále s lesními správami Kvilda, Modrava a Srní.
Zónace
NP se člení do tří zón vymezených s ohledem na stupeň ochrany. Do l.zóny se zařazují území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů.
Do 2. zóny se zařazují území s výraznými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné ekosystémy. Cílem je udržení přírodní rovnováhy a postupné přiblížení lesních ekosystémů přirozeným společenstvům.
Do 3. zóny se zařazují území člověkem značně pozměněných ekosystémů. Dle plánu péče NPŠ je plošné zastoupení zón následující:
I. zóna Relativně nejhodnotnější, přírodě nejbližší ekosystémy, zejména pralesní zbytky, klimaxové ekosystémy, první generace lese po pralese, sukcesní stádia blízká přirozenému stavu. V roce 1999: 8 807 ha (12,94 %), cíl k r. 2030: nejméně 50 %.
II. A blízká přírodní-přechodná. V roce 1999: 10 904 ha (16,02 %).
II. B řízená přírodní-přechodná. V roce 1999: 31 350 ha (46,06 %).
II. C řízená přírodní – trvalá. V roce 1999: 13 631 ha (20,03 %), cíl k r. 2030: do 40 %.
III. rozvojová. V roce 1999: 3 372 ha (4,95 %), cíl k r. 2030: do 10 %.
Přírodní podmínky
Spodní partie NP se rozkládají převážně v nadmořských výškách 750 – 850 m n. m. Nejvyšší nadmořské výšky pak dosahuje na vrcholu hory Plechý (1378 m, nejvyšší vrchol české strany Šumavy), Velké Mokrůvky, 1370 m a Blatného vrchu, 1367 m. jižně od Modravy. Průměrná roční teplota v závislosti na nadmořské výšce se pohybuje od 3 do 6 oC. Nejdeštivějšími místy na Šumavě jsou Březník s 1552 mm a Modrava s 1337 mm dlouhodobého průměru. Nejvyšší množství srážek zaznamenal Březník v roce 1922, a to 2132 mm, nejmenší pak v roce 1882, kdy tu spadlo jen 915 mm.
Bezzásahové území Modravské slatě
Státní přírodní rezervace (SPR) Modravské slatě byla zřízena v prosince roku 1989 na rozloze cca 3600 ha. Správa Chráněné krajinné oblasti Šumava (CHKO) následně bránila podniku státních lesů v asanaci kůrovcem napadených stromů v této SPR. Po vyhlášení NPŠ v roce 1991 bylo ministrem životního prostředí Dejmalem a ministrem zemědělství Kubátem vydáno společné Rozhodnutí o způsobu hospodaření v SPR Modravské slatě. V květnu 1992 bylo vydáno Rozhodnutí o likvidaci kůrovcové kalamity. V SPR Modravské slatě pak Ministerstvo životního prostředí zřídilo kalamitní štáb. V té době spravovalo ley na území NPŠ pět subjektů.
Deklarace bezzásahového území v lokalitě Mokrůvka a Pytlácký roh
Bezzásahové území v těchto lokalitách bylo vyhlášeno v roce 1995, do roku 1997 bylo rozšířeno na 1325 ha. V roce 1995 byla provedena revize I. zóny. Došlo k jejímu zmenšení a s představou, že odolá invazi kůrovce, byla vyhlášena jako bezzásahová. Nebyly zde asanovány polomy ani požívány feromonové lapače. Již po dvou letech bylo zřejmé, že takový režim je bez vážných následků pro I. zónu a její okolí neudržitelný. Zpětné prosazení asanačních zásahů do I. zóny se však stalo politickým problémem, účelově zneužívaným.Za kriticky ohrožené byly však již považovány i další partie, zejména svahy Plesné (nad jezerem Laka) a v jihočeské části Šumavy pak Smrčina a Trojmezná. V roce 1999 aktivisté Hnutí DUHA znemožnili blokádou asanaci napadených stromů v lokalitě Trojmezná. V následujících letech pak byla obnovená asanace opět znemožněna politickým tlakem.
I přes doznívající gradaci kůrovce v NP Bavorský les, která stále významným způsobem ovlivňuje bilanci kůrovce v NP Šumava, podala Správa NPŠ v lednu 2003 žádost o vydání souhlasu k zásahu proti kůrovci pro 1359 ha I. zóny, tj. cca 15 % její celkové plochy. V důsledku komplikovaného správního řízení a obstrukcí nevládních organizací bylo vydání rozhodnutí zpožděno.
Rozhodnutí o bezzásahovém režimu v I. zónách NP na styku s NP Bavorský les zásadně ovlivnilo tuto oblast na více než sto let.
Současný stav lze charakterizovat podstatným rozsahem kůrovcem zničeného lesa v hřebenových partiích Šumavy – nejcennějších lokalitách NPŠ. Velké plochy mrtvého lesa mají za následek změny mikroklimatu a bilanci vody v krajině a promítají se do celkového životního prostředí.
Vývoj kůrovce:
Musíme mít na Šumavě suché lesy?
Národní park Šumava (NPŠ) byl zřízen s cílem zachovat a zlepšit životní prostředí (nařízení vlády č. 163/1991 Sb.), stejný smysl národních parků uvádí i zákon o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.). Národní park má plnit rozmanité funkce, tedy i sloužit lidem jako místo odpočinku, rekreace a sportu v přírodě. Současný stav lesů tomu však v mnohých lokalitách neodpovídá a vytváří z turistických stezek nebezpečná místa, kde může dojít k vážným nebo dokonce smrtelným úrazům. Správa národního parku problém řeší tím, že stezky uzavírá, případně vydává odumřelé lesy za záměr ochrany přírody a vytváří “zážitkové trasy”. Tvrdí, že příliv turistů do NP Šumava se dokonce díky suchým lesům zvýší. Málokomu se pohled na suché lesy líbí. Lidé jsou přesvědčováni, že si příroda pomůže sama a brzy se dočkáme „nového pralesa“, zamlčují se však fakta – například, že přirozená obnova není a nebude na mnohých plochách úspěšná a vize o novém pralese zůstane utopií, že při současné strategii bude suchých lesů přibývat, stejně tak jako uzavřených a nebezpečných turistických stezek, a že hodnoty, kvůli nimž byl na počátku 90. let NP Šumava vyhlášen, budou nenávratně zničeny.
V roce 2005 jsme vydali informační list doplněný anketou. Nabízíme v něm komentáře k častým tvrzením zastánců bezzásahovosti, především Hnutí Duha, představitelů Správy Národního parku Šumava, bezmyšlenkovitě přejímaným mnohými novináři. Leták jsme rozdávali turistům v NP Šumava během letní sezony 2005.
V ý s l e d k y a n k e t y:
96 respondentů odpovědělo NE komplexně
2 respondenti odpověděli ANO komplexně
2 respondenti odpověděli ANO na třetí otázku, ostatní otázky označili NE.