04.05.2019

Na webu Novinky.cz (a v příloze SALON deníku Právo) vyšel rozhovor Jak se do lesa volá… s Michalem Bartošem, hlavním organizátorem Ekologických dnů Olomouc (EDO) a ředitelem obecně prospěšné společnosti Sluňákov.
Je potěšující vidět, že se veřejných médiích k lesu a lesnictví vyjadřují i laici, kteří tak primárně nečiní pouze z pozice ideologie ekologismu, ale snad s upřímnou snahou o seriózní přístup. Přesto i v tomto rozhovoru zazněly důsledně šířené a dlouhodobě tradované “mýty” (spíše pomluvy) o lesnících a lesnictví, ale i o ekologii, které neodpovídají skutečnosti. Ekologie totiž není postavena na úzké specializaci, mnohdy zcela odtažitých oborů, a už vůbec ne na emocích, ale naopak na komplexních multioborových znalostech a především na POCHOPENÍ vazeb a souvislostí, jejichž deficit nenahradí natočení večerníčku se třemi roztomilými medvídky nebo vytvoření statistiky divokých ovcí v USA.

Stejně, jako lékaři nejsou paušálně posuzováni podle MUDr. Josefa Mengeleho (který měl, jen tak mimochodem, dvojí doktorát), tak ani lesníci by neměli být hodnoceni podle těch “příslušníků” stavu, kteří získali moc a možnosti sledovat jen svůj prospěch, a to právě na úkor lesa a celé společnosti, která si to však, trvale masírována veřejnými sdělovacími prostředky a veřejnoprávními médii, stále neuvědomuje.

K rozhovoru s Michalem Bartošem se vyjádřil ing. Ivo Vicena:

 

Vážený pane redaktore,

přečetl jsem si Váš článek v příloze SALON ze dne 18.4.2019 s názvem „Jak se do lesa volá…“. Rád bych Vám vyjádřil uznání za to, že se zabýváte problematikou přírody a zvláště lesů, které se potřebují dostat ze současného velmi špatného stavu, a to v zájmu celkového životního prostředí jak krajiny, ochrany vod a ochrany ovzduší. Na Vaše pozvání jsem se před 2 lety zúčastnil besedy v rámci EDO v Olomouci. Přesvědčil jsem se tehdy, že i přes nepříznivou dobu v neděli večer se besedy zúčastnilo dosti lidí a padaly i zajímavé otázky. Proto jsem si i nyní se zájmem přečetl Váš letošní článek.

Současný špatný stav lesů se připisuje tomu, že prý lesníci uplatňují staré, dnes již překonané zásady o pěstování smrku a o ochraně lesa. Ukazuje se však, že staré zásady, tedy i staré “mýty”, stále platí a lesům i celé přírodě škodí nové “mýty” o lesích, smrku, kůrovcích, o potřebách přírody a lidí. Stále platí, že dlouhodobé nedodržování zásad ochrany lesa vede k devastaci lesů. Také tvrzení, že bezzásahovost a divočina jako nové “mýty” přírodě prospívají a že velkoplošné umírání lesů nemá vliv na hospodaření s vodou, se ukazuje jako nedoložené a škodlivé.

Nynější stav vyhovuje finančně nikoliv lesům a lesníkům v jejich snaze po zisku, jak v článku uvádíte, ale nejrůznějším organizacím, které zabezpečují práce v lesích, kácení, výkup a zpracování dřeva. Viníkem není smrk a jeho monokultury, ale mýty, že vše vyřeší přechod na listnaté dřeviny, a tvrzení, že si příroda sama pomůže. To sice vypadá jako „moderní“ přístup, je to pro současné řídící pracovníky pohodlné, ale neodpovídá to vývoji současných jehličnatých, listnatých i smíšených lesů v cizině a ani u nás. O tom vypovídají zkušenosti nejlepších znalců lesů, tedy samotných lesníků i vědců. Jejich publikované články, např. Libora Jankovského, Jana Štrobla, Vladimíra Krečmera, Miroslava Šedivého, Martina Klewara, Martina Bibena, Petra Zahradníka, Jana Čermáka, Jana Pokorného, Vladimíra Říhy, Petra Martana, Karla Simona, Pavla Valtra, Josefa Vovesného a ještě řady dalších ukazují, jak kůrovec lesům škodí, jak rychle se množí a jak se trestuhodnou nečinností stav lesů zhoršuje.

Ukazuje se, že škodliví činitelé v budoucnu mohou kalamitně napadnout i listnaté dřeviny. Jsou již mnohaleté zkušenosti, jak například naši dobrou listnatou dřevinu jilm v minulých letech likvidovala grafióza (působená houbou Ophiostoma novo-ulmi, kterou přenáší kůrovci Scolytus scolytus a Scolytus multistriatus) nebo jak se množí bělokazi na naší bříze, jak škodí prořeďování stabilitě lesů, jak hynutí lesů zhoršuje naše klima a půdu zvýšením teploty, ztrátou humusu a nižším zadržováním srážek, jak se snižuje vázání atmosférických oxidů uhlíku, dusíku a jak tím nyní zhoršujeme oteplování a úrodnost půdy, nebo jak vysoké stavy zvěře ničí nově vysazované jedle a buky i jiné potřebné dřeviny. A také jak holé plochy po uschlých lesích zhoršují stavy užitečného ptactva i tetřevů a tetřívků, jak chybí dospělé stromy při filtrování ovzduší a jak si tím zhoršujeme dýchání.

Velmi významnou otázkou současného nepříznivého stavu lesů a přírody vůbec je ekonomika. Uvádíte, že lesní hospodářství bylo dlouho utvářeno snahou po zisku. Odkud jste toto tvrzení vzal? V kterém minulém období mělo lesnictví nepřiměřeně vysoké zisky? Nemělo by být osvětleno, které obory na současném nepříznivém stavu lesa nejvíce vydělávají a jak jim záleží na tom, aby byl tento stav co nejdéle prodlužován? Jakou úlohu v tom hrají těžební a jiné akciové společnosti? A proč tyto společnosti po dlouhá léta nedovedly nebo nechtěly řešit správné způsoby jak těžby, tak i ochrany lesa, i když bylo již před lety předpovídáno, že kůrovec do 10 let zničí les? A že o tomto akutním nebezpečí byly již tehdy podrobně informovány vlády i parlamenty? A proč proti tomu nic neudělaly? A jak se budou tyto společnosti vyrovnávat se zalesňováním holin po kůrovcích?

Příroda si bude v příštích několika stoletích jistě pomáhat, ale životní prostředí pro budoucí lidské generace bude podstatně horší a vzhledem na stav lesů bude život i výrazně dražší. A bude to trvat celá staletí. Pokud se budete zabývat stavem lesů a přírody i nadále, uvítal bych, kdybyste našel odpovědi na tyto otázky.

S pozdravem

Ing.Ivo Vicena,CSc.
lesník a soudní znalec

České Budějovice 1. 5. 2019