Autor: Ivo Vicena, 24.03.2019

Týdeník EURO uveřejnil dne 17. 3. 2019 zajímavý článek Miroslava Zámečníka „Kůrovci se chystají posvačit“. Popisuje kalamitní poměry v lesích kanadské provincie Britská Kolumbie na tamních porostech borovice pokroucené (Pinus contorta) způsobené kůrovcem-lýkohubem (Dendroctonus ponderosa).

Předem sděluji, že jsem v Kanadě ani v Americe nikdy nebyl a že mohu tedy posuzovat kanadskou kalamitu jen podle obsahu článku a z popisu entomoložky Diany Sixové, který autor článku cituje. Také uváděný lýkohub u nás se nevyskytuje a k vidění jsou u nás jen sporadicky borovice pokroucené, a to jen v zahradách, parcích nebo jako bonsaje. Autor porovnává kanadské poměry jejich kůrovce s našimi poměry. K tomuto porovnání považuji za užitečné se vyjádřit.

I když jsou i naše nejen borové, ale i jiné listnaté a smíšené lesy zasaženy suchem posledních let, těžiště problémů u nás spočívá u smrku a u lýkožrouta smrkového. Nemám v úmyslu vyvracet nepříznivé vlivy, které na naše lesy má současné sucho. Přesto, že nedostatek vláhy působí již několik let, asi teprve příští období ukáže, zda jde o klimatickou dlouhodobou změnu, nebo jen o kratší epizodu. Autor sám uvádí, že výkyvy klimatu včetně dlouhých suchých nebo naopak vlhkých období nejsou v dějinách ničím výjimečným. Podle autora nahrává údajná klimatická změna hmyzím škůdcům, houbám i bakteriím, a stojí za masovým usycháním lesů nejen v Česku, nejen v Evropě, ale také na Sibiři, v Australii nebo třeba v severní Americe.

S takovým tvrzením však měl být autor opatrnější, poněvadž v různých zemích se současné klima projevuje velmi rozdílně. Tak v Evropě je kůrovcová kalamita u nás v Česku pětkrát intenzivnější než třeba v sousedním Německu. Proto je potřebné se zabývat všemi dostupnými opatřeními, které mohou nepříznivé dopady sucha zmírnit.

Nelze srovnávat ani působení saprofytických hub na naše dřevo po kůrovci, poněvadž u nás působí modrání dřeva houby rodů Ceratocystis (Ophiostoma), zatímco v Kanadě jde o houbu Grossmania. Okrajové modrání a černání borovice i smrku u nás působí již v první fázi napadení značné škody na kvalitě dřeva, snižuje v počáteční fázi napadení o 10 až 18% pevnost a štípatelnost dřeva, značně znehodnocuje jeho vzhled, a tím i použití pro nábytkářství a náročné stavebnictví.

Pokud autor se snaží popisovat naši současnou kalamitu jako evoluci přírodního lesa, měl by také objektivně uvést, že lesnická praxe za období minulých 150 let získala řadu zkušeností, a to jak se symbiotickými vztahy smrků, zimováním brouků, smolením stromů i z jejich života během letních období. Pokud se tyto mnoho let osvědčené postupy nedodržují nelze se pohodlně vymlouvat na sucho.

Článek neuvádí nic o tom, zda a kdy byly proti tamnějšímu kůrovci použity nějaké ochranářské postupy. Patrně však nejde o zcela bezzásahová území, když se autor zamýšlí nad možnostmi uplatňování genetických postupů a také nad dlouhou dobou, jak a kdy takové postupy mohou přinést do lesnictví efekt.

Celkem barvitě vylíčil autor ekonomiku současné kalamity, když uvádí, že v současné situaci „…při tak mohutných invazích se nedá aktivními zásahy kromě utrácení peněz nic dokázat. Bude to pokračovat, dokud kůrovci všechno nesežerou….“ A toto „ekonomické“ tvrzení se doplňuje hned za článkem inzeráty např. firmy SOLIDFOREST, že vykoupí nejen dřevní hmotu, ale i pozemek pod lesním porostem. Článek Františka Zámečníka tak vyznívá jako podpora pro privatizaci lesů.Také připojené vyjádření prof. Fanty, že rozsah kalamity bude raketovitě stoupat, se může vyplnit, když příslušná ministerstva a ústřední úřady budou jako dosud postupovat váhavě a odborně málo náročně.

 

24. 3. 2019
Ing. Ivo Vicena, CSc.
lesník a soudní znalec