10.12.2015:
Na konferenci o klimatu v Paříži bylo 6.12.2015 zveřejněno stručné sdělení o funkci lesa v klimatu.

Doc. Jan Pokorný z ENKI k tomu uvádí:

Vážení přátelé lesa.

Včera 6.12. na Konferenci o klimatu v Paříži bylo zveřejněno stručné sdělení o funkci lesa v klimatu. Přikládám původní anglickou verzi  (originálně na serveru www.WeForest.com) a český překlad.  Pánové Vinš, Krečmer i další si postesknou, že to není téměř nic nového. Souhlasím, že se v podstatě  vracíme k tomu, co jsme se kdysi ve škole učili a co „moderní“ klimatologie i „hydrologové“  ignorují.

Tento stručný text vytvářela skupina asi 30 lidí z Evropy, Asie, USA i Jižní Ameriky a Austrálie. Sešli jsme se v Belgii v Lovani v červnu a napsali jsme též vědecký článek na toto téma, který je v recenzním řízení. Bylo pozoruhodné, kolik vědců věří více článkům v Nature atp. nežli vlastním očím.

S přáním klidného adventu

Jan Pokorný
ENKI, o.p.s
Třeboň

Reakce ing. Vladimíra Krečmera zde:

Vážený pane docente a vzácný jihočeský kolego, Vaše zmínka o našem úsměvu  (Krečmera a Vinše) svědčí o tom, jak hluboko do dané problematiky vidíte a o našich reakcích soudíte oprávněně a trefně. Za svou osobu bych chtěl říci, že v onom poselství třiceti údajně odborníků o lese ze všech kontinentů se odráží hodně prázdné schopnosti vznešené mluvy ve stylu atmosféry postmoderní sféry. Není to sice žádná novinka, obdobná horlivost se projevuje podle jakési nepravidelné křivky “lidského faktoru”, vytvářejícího historii. V daném případě mně bije do očí, jak údajně za mnoho vděčíme nejnovějším vědeckým výsledkům, když podstata toho mnohého “nejnovějšího” ze vztahů lesů a vod je už dávno známo. Ze všech stran bylo zkoumáno vědeckými projekty na téměř všech kontinentech a dříve světově známá jména koryfejů lesnických i enviromentálních věd stojí dávno za poznáním, že lesy v kulturní a obytné krajině jsou významným krajinným prvkem, neboť při vhodném stavu mohou účinně tlumit přírodní procesy lidské společnosti škodlivé. Kromě ujasnění přírodních základů vazeb stavu lesů s životním prostředí krajiny se došlo přes koncepce, lesní politiku a legislativu až k restrukturalizaci obhospodařování lesů: k zavedení vícefunkčního lesnictví v hospodářské praxi. V Evropě toto v konečné fázi začalo probíhat od konce padesátých let 20. století, kdy nejenom lesnická i enviromentální věda, nýbrž také elita lesnické politiky a hospodářské praxe rozpoznávaly, že civilizační vývoj společnosti vyzývá upravit smysl samého lesnictví z jednosložkového na vícesložkový (polyfunkční) sektor národního hospodářství.

Postmoderní éra s novými formami záplavy informací vedla ovšem k tomu, že se ve vědách málo studuje a téměř se neví, k čemu se již přišlo. Znám osobně případy z oponentur doktorandských prací, kde výtky neznalosti principiálních výsledků bádání předcházejícího byly odmítána s tím, že není-li to na internetu, není prostě času běhat běhat po knihovnách a kartotékách k hledání starší literatury. (!)

Nemůže být  divu, že moderní vědci předkládají a řeší ve svých dílčích vědních oborech na vysoké světové úrovni vědecké projekty, které např. na velkých územích v čase co nejkratším a dlouhodobě destruují stromové patro starších lesních ekosystémů. Podle jejich vyjádření to staví na “ideové slupce” mimo vědy ležící a je to tak správné. V ní výhradně pracují jejich dílčí vědní obory na daném úkolu odstranit stromové patro nežádoucích lesů v čase co nejkratším na ploše co největší. Velmi pregnantní je otázka, položená jedním z nich: “Kdo a proč vlastně potřebuje les na horách?”  !!!

Důsledky tak velkých změn stavu lesů mohou podle standardních vědeckých poznatků jiných věd přinášet rizika pro obyvatelstvo okolních končin na několik generací. Specifické přírodní procesy, podmíněné zásadní změnou stavu lesů krajiny, mohou pronikat do okolní krajiny.

Domnívám se, že se to v tom lepším případě vlastně asi neví. A to přes to, že už Emanuel Purkyně tohle znal a publikoval, že lesy jsou významným ochráncem obyvatelstva. Vedle svých prací prozkoumal totiž tragické důsledky povodňové katastrofy v Čechách přesně před 143 roky. Zdá se mně někdy, že vědět něco se ani nechce. Řekněte, není tohle typický “lidský faktor” v historii vědy odedávna?

Srdečně zdraví a vše dobré přeje Vladimír Krečmer