Dalším dozvukem, doufejme nikoli posledním, projednané Petice Zachraňme Šumavu je dopis řediteli Národního parku Šumava Janu Stráskému. Lze jen vítat každou podporu řediteli, který je dennodenně cílem neurvalých útoků zelenkavých zběsilců, protože se rozhodl zastavit cílevědomé vraždění lesů v NPŠ.:

 
Vážený pan
Dr. Jan Stráský
ředitel správy NPŠ
Národní park Šumava
Vimperk

Vážený pane řediteli,

dovolte, abych Vám blahopřál ke schválení Vašeho racionálního přístupu k řešení kůrovcové pandemie v NPŠ Senátem ČR.

Ve čtvrtek 4. srpna 2011 jsem byl přítomen v Senátu ČR při projednávání Petice Zachraňte Šumavu. Jak sám víte, projednávala se  téměř celé odpoledne. Řečníci vesměs text podpořili. Nebudu kritizovat, v čem ve svých vystoupeních udělali odborné chyby. Nejsou to odborníci, ale všichni pochopili podstatu věci. To je důležité.  Hlasování o Petici se uskutečnilo v 17:07 hodin. Ze 60 přítomných senátorů  pro podporu Petice zdvihlo ruku 53 přítomných senátorů. Nikdo se nevyjádřil proti. To je velmi důležité.  Znamená to vyjádření důvěry k Vám jako řediteli NPŠ a k Vámi uskutečňovaným opatřením 88% přítomnými senátory. Napříč všemi stranami.

Den na to rozlícení příslušníci Hnutí Duha demonstrovali před Ministerstvem ŽP a křičeli za odvolání ředitele Správy NPŠ a také proti prvnímu ministrovi, kteří se odvážili je neposlouchat a kteří tudíž podle nich ničí domov tetřeva. To je ovšem pěkná demagogie.  Biotopem tetřeva hlušce jsou hluboké lesy s podrostem. Likvidací vysokokmenného lesa se likviduje  biotop mnoha druhů živočichů mezi jinými i tetřeva hlušce. Sofistikovanou demagogií chtějí “zachraňovat” chudáky stromečky a chudáky tetřevy. Tuto demagogii navíc ještě šíří média, ohlupují a na stranu “těch utlačovaných” získávají podporu lidí, kteří odborně  o tom nic netuší a také ani nemohou.

Ale měl by o tom vědět pan Schwarzenberg, který Vás v médiích napadá, že jste ve spojení s těžaři a sloužíte jejich zájmům. Opakuje demagogické slogany Hnutí Duha. A to by právě on neměl.  To je od něj velice nepěkné.

Začátkem 18. století získali Schwarzenbergové lesy na Šumavě (dalo by se dlouze vyprávět, jak).  Rozvoj industriální společnosti  potřeboval energii. V 18. až do poloviny 19. století to bylo dřevo. Poptávka po dříví  stoupala a s ní vzrůstaly i ceny dříví. Schwarzenberové těžili stále více a více a holosečně.  Vybudovaná obdivuhodná technická infrastruktura cest a vodních kanálů sloužila vlastníkům (převážně Schwarzenbergům) k těžbě dříví, jeho dopravě a zpeněžení. Důsledkem velkoplošných holosečných těžeb bylo smýcení lesů pralesního typu na Šumavě.

 Původní pralesovité porosty  byly v 18. a 19. století nahrazeny lesy výnosovými, zařizovanými promyšleným systémem věkových tříd. Tyto lesy vysázené převážně jako smrkové monokultury však  zabezpečovaly trvání lesa jak jejich umělou obnovou  tak poskytovaly dříví pro uspokojování požadavků rozvoje průmyslu a  společnosti a samozřejmě maximalizaci zisků soukromého vlastníka.

Po polomech a následných kůrovcových kalamitách po roce 1868 na Vimperském panství kromě cca 44 ha Boubínského pralesa  zmizely zbytky souvislých  porostů pralesovitého typu, zůstaly pouze jeho maloplošné fragmenty. Na rozsáhlých holinách byl vysazován všestranně využitelný,  lukrativní smrk a to i nešumavské provenience. Rychle rostoucí, na trhu žádaný smrk  představoval pro vlastníka zabezpečení trvalého zdroje příjmů.

 Celou Šumavu (PLO 13) v roce 1990 pokrýval zelený les, z 87 % les uměle vysázený, tedy les hospodářského určení (čili výnosový). V druhovém složení 81,7% dominoval smrk, 5,7% byla borovice a jedle pouze 2%. Z původních 25,8% buku zůstala pouze 6,2%.  Jestliže se hospodářskému lesu věnuje náležitá lesnická péče, eliminují se tragické následky gradací biotických napadení. Bezzásahovost v hospodářském lese (a tím je na Šumavě stále většina vysokokmenných porostů)  neomylně vede k jeho kalamitní destrukci.

Pán Schwarzenberg nemá žádné, tím méně morální právo Vás napadat. Tím méně, jestliže mu připomeneme reportáž s ním ve Květech z roku 1991, v níž vyzdvihoval svoji zbožnost a za své poslání od Boha prohlašoval rozhojňování svého  rodového majetku. Jak také činil a činí.

Vyhlášení národního parku v roce 1991 mělo za cíl uchování zelené Šumavy a vylepšování jejích ekosystémů. Zásady kategorizace podle představ IUCN (doporučujícího charakteru) byly publikovány teprve až v roce 1994. Jestliže by se měly aplikovat v NPŠ vyžadovalo by to bývalo nové projednání a změnu zřizovací listiny, a to vyhlášením NPŠ zákonem na základě z. č. 114/1992 Sb. Při tom doktrína bezzásahovosti nemá žádnou oporu v českém právu.

  Realizací doktríny bezzásahovosti úmyslně způsobená kůrovcová pandemie  ničí smrky vysázené stejně  neúprosně  jako smrky místní provenience v rozsahu ekologické katastrofy, jak ji definoval prof. Emil Hadač. 

    S pozdravem

    Vladimír Valenta

autor je poradce  pro ekologii, chemii a lesnictví