Vladimír Říha, 3. 5. 2011
Reakce na článek “Šumavu ničí kůrovec i zájmová lobby” Petra Uhla, Právo 23.4.2011; zaslána redakci Právo – bez odpovědi.
V Právu z 23. dubna 2001, na straně 6, vyšel článek pana Petra Uhla “Šumavu ničí kůrovec i zájmová lobby”. Název článku navozuje představu, že lesy v NPŠ jsou ničeny ze dvou stran: z jedné strany kůrovcem, z druhé pak zájmovou lobby. Sice to není explicitně uvedeno, ale zřejmě se má za to, že tou lobby je lobby “dřevařská” a že tyto dvě pohromy spolu nijak nesouvisí. To není tak úplně pravda.
Lesy Šumavy skutečně ničí zájmová lobby, ale je lobby, která kůrovcovou kalamitu cíleně vyvolala, aby se k cennému dřevu lesů Šumavy dostala. Ve standardním národním parku by se totiž dřevo těžit s cílem ekonomického profitu nedalo. Proto bylo třeba v lese šíření kůrovce podpořit, aby bylo možno rozsáhle, tedy efektivně těžit. Ve zdravém lese se totiž nemusí kácet velkoplošně, pokud se vůbec kácet musí, a jednotlivé kácení produkuje málo dřeva a je drahé. Pokud se ovšem kůrovec správně namnoží, napadne rozsáhlé plochy porostů, a pak už je těžba dřeva velmi, skutečně velmi efektivní. I v NPŠ jsou totiž lesy, které se musí při velkoplošném napadení kůrovcem tzv. asanovat, tedy vytěžit. Na to je zákon.
A protože kůrovec je svým způsobem “infekční choroba” lesa, stačilo zakázat preventivní opatření ochrany lesa, která rozvoji kůrovce bránila, uprostřed lesů na vhodných místech vyhlásit tzv. bezzásahový režim, odkud se pak kůrovec mohl nerušeně šířit do okolních porostů, a očekávané výsledky se brzy dostavily: V roce 1990 se na území budoucího NPŠ vytěžilo 6,5 tis. m3 kůrovcového dřeva, tedy asi 1 strom na 20 ha. To byla těžba, která zajisté les neohrozila (tzv. hospodářskou těžbu uvažovat nemusíme, protože ta by v parku měla být postupně redukována až do úplného odstranění). V roce 1991, kdy byl park založen, to byl již dvojnásobek – 13 tis. m3.; v r. následujícím, 1992, pak 29 tisíc m3 atd. až po rekordní těžby z konce minulého decenia: r. 2008 119 tis. m3, r. 2009 298 tis. m3, r. 2010 347 tis. m3.
Celkem byl od založení NPŠ vytěžen 1 milion 648 tisíc m3 kůrovcového dřeva a další 2 miliony 183 tisíc m3 nahodilých těžeb; celkem tedy od vzniku NPŠ byly “nehospodářsky” vytěženy 3 miliony 831 tisíc m3 dřeva, což je více, než bylo vytěženo za “slavné” kalamity z let 1868-82, o níž píše Karel Klostermann. Vedle vytěženého dřeva uhynul další 1 milion 703 tisíc m3. Tři miliony stromů! A další statisíce ještě padnou.
Při průměrné ceně 1000,- Kč/m3 to dělá docela zajímavou částku, takže z tohoto pohledu lze NPŠ hodnotit jako velice úspěšný podnikatelský záměr, protože v “přírodě” se dá podnikat stejně jako třeba ve “změnách klimatu” nebo v “dámském prádle”. A to ani nemusíme uvažovat o tom, že nemalá část tohoto dřeva mohla být cennější (např. rezonanční dříví), ať už byla prodávána za cenu jakoukoli. A to vše se v NPŠ děje pod zástěrkou vědy a ochrany přírody.
Otázkou ovšem je, zda právě tohle je naplnění proklamací vládního nařízení č. 163/1991 Sb.
Je škoda, že se pan Uhl ve svém článku pouze spoléhá na argumentaci Hnutí Duha, aniž by ji kriticky přezkoumal a ověřil si, zda postoje Hnutí Duha jsou skutečně tak “odborné”, za jaké je má, když na jejich základě prohlašuje koncepci dr. Stráského za chybnou. (Zná ji vůbec?) Je škoda, že se nepokusil proniknou alespoň trochu k podstatě problému, ale přidal se k “drtivé většině” zastánců bezzásahového režimu v NPŠ, aniž by se alespoň seznámil s argumenty, které bezzásahový režim vyvracejí a které poukazují na rizika, která pro lesní ekosystémy a i celou krajinu tato ideologie má. A myslím, že je pod jeho úroveň ironizovat kohokoli, byť by to byl i Václav Klaus, zvláště pak, kdy s tím sázením v bezzásahových zónách má pravdu.
Vladimír Říha
Šumava 21