Vladimír Říha, 9. 2. 2011
Reakce na článek “Šumava: Zonace a divočina s bezzásahovým režimem” Jiřího Mánka, kandidáta na ředitele Národního parku Šumava, který byl 9. 2. 2011 zveřejněn na serveru Antimeloun; zasláno na Antimeloun – bez odpovědi
Pan Mánek ve svém článku (http://www.antimeloun.cz/?p=787) předkládá svou vizi vedení NPŠ, pokud by se stal jeho ředitelem. Domnívám se, že problémem NPŠ (z hlediska lesů, které při založení NPŠ žily na 80% jeho současné výměry a kvůli zejména jejichž ochraně byl NP údajně zřízen – viz §2 nař. vl. č. 163/1991 Sb.) není zonace, ale tzv. management, který je na území NPŠ uplatňován. A obávám se, že pan Mánek v tomto bodě nenabízí ve svém příspěvku proti stávající praxi žádnou změnu. Absolutní vyloučení ochrany proti kůrovci v 8. LVS (ale nejen tam), jak pan Mánek píše, je pořád tím stejným zelenkavým absolutismem, který je v NPŠ aplikován od samého počátku, který vedl k odumření a zničení tisíců ha lesa a který je schopen zničit i jejich zbytek. Nic totiž, žádný národní ani mezinárodní předpis, striktně nepřikazuje vyloučit v 1. zónách NP ochranu lesa. A přitom včas provedená ochrana lesa proti kůrovci by zachovala lesy živé, a tím by významně snížila nutnost lidské i ekonomické intervence do vývoje porostů, jíž umělá obnova, jak ji plánuje pan Mánek, rozhodně je. Ochrana lesa je tedy cestou k bezzásahovosti v lese, nikoli vlastní bezzásahovost; protože jen les v určitém stavu se obejde bez lidských zásahů, a to lesy v NPŠ obecně dosud nejsou. Bezzásahovost má být cílem, nikoli nástrojem k dosažení cíle! A jakého vlastně cíle? Českého Yellowstonu?
Prakticky je v lesích bezzásahovost praktikována běžně, jen zelenkaví to (mimo jiné) zřejmě neví (nebo nechtějí vědět?). Existují totiž tzv. ochranné lesy, kde se žádná hospodářská činnost pro ekonomický zisk neprovádí; mimo ně jsou i lesy tzv. zvláštního určení, ve kterých lze z jejich titulu lesů zvláštního určení ekonomicky motivované hospodářské zásahy omezit až úplně vyloučit, což se dělo právě v mnohých lesích Šumavy před zřízením NPŠ. (Lesy národních parků jsou také lesy zvláštního určení, proto by se v nich pro ekonomické důvody těžit nemuselo. Pokud ovšem vznikne kůrovcová kalamita, pochopitelně nikoli vlastní vinou – jak také jinak, že? –, to se pak prostě těžit musí. To už jinak nejde…)
Na vysvětlenou: Ochrana proti tzv. “škodlivým” činitelům, v případě NPŠ aktuálně proti kůrovci, znamená VČAS!!! odstranit z porostu, který se sám nedokáže kůrovci efektivně bránit, jednotlivé napadené stromy, které jsou “infekční” hrozbou pro zbytek zdravých stromů porostu (místo desítek tisíc stromů potom se odstraní pouze jednotlivé stromy hned), a tím zachovat porost při životě. Absolutistický zákaz ochrany lesa vede k odumření porostů v 1. zónách (to jsou ty stovky hektarů souvislého suchého lesa; ze snímků Šumavy, možná i na vlastní oči, to asi viděl každý; ti starší to znají i svého času z Krušných hor, Krkonoš, Jizerek…, i když způsobené nikoli kůrovcem), mimo první zóny se napadené porosty musí vykácet (na území NPŠ v r. 1990 6,5 tis. m3, v r. 2010 350 tis. m3, od založení NPŠ 1,65 mil. m3 kůrovcového dřeva; v 19. století kůrovci říkali “zlatý brouček” – proč asi?). Mrtvý porost, ač v něm jednotlivé stromy přežívají, neplní funkce lesa (stejně, jako funkci stodoly neplní spáleniště stodoly, ač na něm ještě části zdí stojí), tedy ani funkci samoobnovní. A tak se tedy musí zalesňovat uměle, jak o tom pan Mánek uvažuje. Zdravý žijící les naproti tomu zvládne samoobnovu obvykle sám, mírné proředění tomu jen napomáhá – o takovém případu ovšem na území NPŠ v 8. LVS nevím: ta tzv. “přirozená obnova” odumřelého lesa totiž vznikla a vzrostla pod žijícím mateřským porostem, a nikoli až po jeho odumření, jak zastánci tzv. “bezzásahového” režimu tvrdí!
Pan Mánek hodlá k posouzení (a schválení?) svých záměrů pozvat odborníky. To je bezesporu chvályhodné. Ale bylo by skvělé, pokud by ti odborníci nebyli existenčně závislí na zakázkách z MŽP a NPŠ, a bylo by ještě skvělejší, pokud by vedle nich byli i takoví, kteří proti tzv. “bezzásahovému” režimu věcně argumentují, marně, bez odpovědi, již dlouhé roky, tedy nikoli zrovna odborníky z Jihočeské univerzity nebo specialisty z Divadelního ústavu nebo Hnutí Duha. Pak by se výsledek možná začal blížit něčemu, co by připomínalo, alespoň vzdáleně, společenský konsensus o účelu, funkci a budoucím vývoji NPŠ. A pak by se mohlo dostat i na lidi, jak o tom pan Mánek píše.
Pan Mánek má podporu lesnického experta Hnutí Duha, veterinárního lékaře Jaromíra Bláhy – viz http://www.denikreferendum.cz/clanek/8608-tri-kandidati-na-reditele-sumavskeho-parku-vzbuzuji-obavy. Zřejmě to má své důvody. Je nutno ovšem konstatovat, že pro další směřování NPŠ jsou rozhodující záměry a zájmy vedoucích osobností MŽP (což nutně nemusí být ministr), a nikoli osoba ředitele NP. Přesto však by bylo pro přírodu NPŠ lepší, pokud by místo ředitele zastával člověk bez herostratovských ambicí a s úctou ke stávajícím ekosystémům Šumavy, které vyklidily pozice “českému Yellowstonu” zatím jen v územích s tzv. “bezzásahovým” režimem.
09.02.2011
Vladimír Říha
Šumava 21