Vladimír Říha, 6. 6. 2010
Reakce na článek “Vědci brání Šumavu: Žádné kácení nebo nové lanovky” Pavla Barocha, Aktuálně.cz 6.6.2010; zasláno Aktuálně.cz – bez odpovědi

Pokud má článek pana Barocha na Aktuálně.cz manipulovat veřejným míněním a vyvolat dojem, že pouze tzv. bezzásahový režim je jedině správný a že jedině ti, kteří jej prosazují jsou ti opravdoví lidé a správní vědci, na rozdíl od jeho oponentů, pak je napsán správně. Pokud ovšem měl podat nezaujatou, pokud možno věcnou informaci, pak v něm leccos chybí a leccos je navíc:

  1. Ne všichni členové AV nebo vědecké obce podporují a prosazují bezzásahový režim. Proti ideologickému zavádění bezzásahového režimu je řada vědců uznávaných minimálně stejně jako MUDr. Radim Šrám, DrSc., a to vědců, kteří mají k lesním ekosystémům přece je blíže (ve vší úctě) než on (viz zde). (Nepovažuji za pravděpodobné, že Stanovisko je něčím víc než jen další iniciativou skupiny zastánců bezzásahového režimu z Jihočeské univerzity.) Více ke Stanovisku zde.

  2. Problémem NPŠ není bezzásahový režim, ale jeho ideologické uplatňování. Ve značné části lesů Šumavy, které přešly do národního parku, byl v podstatě bezzásahový režim praktikován již před vznikem NPŠ (lesy ochranné), ve zbývajících bylo hospodaření leckde výrazně omezené. Proto také lesy Šumavy měly kvality, pro jejichž ochranu byl NPŠ údajně založen. Pokud se jednalo o lesy nevhodné, které je nutno přetvořit zaváděním bezzásahového režimu (který je ve skutečnosti pouze zákazem ochrany lesů proti biotickým činitelům ohrožujícím existenci lesa – jinak se v bezzásahových zónách vesele buduje – viz zde), proč se NPŠ tedy zakládal?

  3. Obnova lesa na územích zničených kůrovcem je zajištěna pouze tam, kde přirozené zmlazení odrostlo ještě pod mateřským porostem, před jeho zničením – to jsou ty jednotlivé stromky mezi pahýly uschlých smrků, staré dvacet a více let, které jsou vydávány za výsledek odumření lesa). Na holých plochách odumřelých porostů, kde přirozené zmlazení před zničením porostu nebylo přítomno, není buď nic, co by bylo zárukou úspěšné obnovy lesa, nebo je obnova umělá.

  4. Ředitel NPŠ František Krejčí uvádí, že tzv. samovolný vývoj (jiný název pro bezzásahový režim) je zaveden na 30% plochy NPŠ, jak uvedl v ČT viz http://www.ceskatelevize.cz/program/1096902795-11.03.2010-05:59-24-studio-6.html?index=105905, tedy ty tzv. „méně významné oblasti Šumavy“, tvoří 70%, nikoli 80%. (Jen tak mimochodem, hodnocení „cenný/bezcenný- významný/bezvýznamný atd.“ nemá s přírodou nic společného. Je to jen vyjádření partikulárního zájmu hodnotitele, tedy člověka, ať už je jakýkoli.)

  5. Příroda si nikdy neporadí sama, ta si totiž radit nepotřebuje – i zničený horský les je příroda, a ať na jeho místě vznikne samovolně cokoli, třeba kamenné moře, vždy to příroda bude. Poradit si totiž potřebuje jen člověk.

  6. Dle zastánců tzv. bezzásahového režimu je biodiverzita v odumřelých porostech vyšší, než v porostech vykácených. To je taková polopravda (pololež je snadno rozeznatelná, proto polopravda): na holině se biodiverzita oproti neporušenému porostnímu prostředí skutečně snižuje; snižuje se však i na lokalitách, kde byl odumřelý les ponechán, i když trochu méně. Na zalesněné holině (neposuzujte, prosím, možnosti zalesnění jen podle „informací“ z veřejných sdělovacích prostředků, např. z Aktuálně.cz nebo z Mladé fronty, nebo od zastánců bezzásahového režimu) se však pestrost rychle obnovuje, na rozdíl od mrtvých lesů, kde deficit biodiverzity přetrvává dlouhé desítky let, dokud se nedostaví plná obnova lesa. Což je právě případ mrtvých lesů v bezzásahových zónách.

Problém bezzásahového režimu nestojí tak, že buď bezzásahový režim, nebo dravé vykácení Šumavy kvůli dřevu. Pokud by se včas zasáhlo proti kůrovci, nemuselo se vykácet 1 300 tisíc m3 kůrovcového dřeva a 8 tisíc ha lesa (2,5 milionu stromů) mohlo žít. (Pokud někdu potřebuje dřevo z NPŠ, pak bezzásahový režim je k němu naprosto spolehlivou cestou.) A pokud se proti kůrovci nebude zasahovat nadále, pak uhynou další tisíce ha lesa.

Problém bezzásahového režimu a kůrovce v NPŠ není problémem novým, trvá již od r. 1989. Bohužel Šumava byla brána vždy jen jako politikum, a i proto Pithartova vláda vyhlásila NPŠ překotně, aniž byly dohodnuty principy, za nichž by měl NPŠ existovat. Prostě asi potřebovala vykonat pokrokový čin.

Šumavu si jako prostředek svého „vědeckého“ proslavení vzala i skupina zastánců bezzásahového režimu, přičemž deklarují objevování „převratných“ poznatků, které jsou lesnictví již dávno známy. Další Herostrati se zase asi chtějí nezapomenutelně zapsat do dějin jako tvůrci „našeho Yellowstonu“.

A publicisté se psaním článků pouze živí, bez ohledu na téma, takže se nelze divit, že Šumava je pro ně pouze jen dalším „bojem o zrno“ a nemají žádné větší ambice problematice porozumět v plné šíři.

 
Vladimír Říha
6. 6. 2010