Svaz obcí NP Šumava, 9. 2. 2009
(prohlášení ke křtu knihy v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích)

Svaz obcí NP Šumava vydal prohlášení v souvislosti s jihočeským křtem knihy Stav, vývoj a management lesních ekosystémů v průběhu existence NP Šumava autorů Prof. RNDr. Stanislava Vacka, DrSc., a Prof. Ing. Viléma Podrázského, CSc., kterou vydal za přispění Plzeňského a Jihočeského kraje, obce Modravy a nakladatelství JUDr. František Talián-Fortuna Praha. Uveřejňujeme celý text prohlášení.

——

Při příležitosti křtu publikace „Stav, vývoj a management lesních ekosystémů v průběhu existence NP Šumava“ autorů Prof. RNDr. Stanislava Vacka, DrSc. a Prof. Ing. Viléma Podrázského, CSc. vydané Svazem obcí národního parku Šumava za přispění Plzeňského a Jihočeského kraje, obce Modravy a nakladatelství JUDr. František Talián-Fortuna Praha, konaného 9.2.2009 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích vydávají pořadatelé křtu následující prohlášení:

1. Od založení Národního parku Šumava uplyne letos již 18 let. Za tu dobu se vystřídalo ve vedení Správy NP a CHKO Šumava několik ředitelů a bylo vyzkoušeno několik typů managementu (péče o šumavskou přírodu). Všichni měli a snad mají shodný cíl, ke kterému se hlásíme i my – ochránit stávající přírodní hodnoty Šumavy a postupně vytvořit ve zvolené části Šumavy národní park, který přinejmenším zachová všechny žádoucí klimatické a hydrologické role, bude vstřícný ke svým obyvatelům i návštěvníkům a na dohodnutých územích bude rozvíjet a postupně vytvářet bezzásahová území. Názorově nás rozděluje způsob a rychlost směřování k tomuto cíli. Prosazujeme takový způsob a rychlost řízené přeměny šumavské přírody, které zajistí, že Šumava zůstane ve všech obdobích co nejvíce zelená.

2. Porovnáme-li dnešní Šumavu se stavem před založením národního parku dojdeme k závěru, že došlo ke zhoršení přírodních podmínek a v důsledku přírodních katastrof v uplynulých letech lze předpokládat další nepříznivé změny. Část účastníků této zdlouhavé polemiky to pokládá za nezbytný, dočasný a krátkodobý jev a část za nastupující dlouhodobou katastrofu. Kdysi zelená Šumava se postupně mění v Šumavu hnědou.

Nepřibývá zde obyvatel ani návštěvníků. Zanedbaná, nebo málo rozvinutá infrastruktura, ve srovnání s přilehlými oblastmi v sousedních státech, má za následek, že sousedům do jejich středisek vozíme české peníze a za další české peníze ochraňujeme i pro ně svou přírodu. Šumavské obce nejsou vybaveny ekologickými topnými systémy a čističkami, jak by se předpokládalo u sídel na území národního parku. Diskuze o zajištění palivového dřeva pro místní obyvatele patří ke každoročním zvyklostem.

Ve vrcholových partiích příhraničí přibývá oblastí suchého lesa, které jsou smutné, nebezpečné a převážně zakázané. Nejsme přesvědčeni, že se jejich další rozšiřování podaří bez nevratných škod zastavit. Již dost dlouho po vstupu do Schengenského prostoru jsou stále na Šumavě rozsáhlá území, do nichž člověk nezískal po pádu železné opony právo vstupu. V některých případech má být toto právo nahrazeno výhradně placenými vycházkami s průvodcem, což nesplňuje naši představu o veřejné zpřístupnění nejkrásnějších oblastí národního parku.

3. „Šumavská polemika“ plná nedůstojných manévrů a neplodných podrazů začala brzy po prvotním vystřízlivění z euforie po založení národního parku. Občas vedla i ke stolu a k soupisu různých společných programů – vzpomeňme třeba O Šumavě společně – které dnes vytváří seriál nesplněných a demobilizujících slibů.

Nepodařilo se vyřešit ani úhradu újmy obcím, která vznikla z jejich života v parku. Doby oteplení se střídají s mrazivými střety. Příčinu vidíme v tom, že tato polemika – v podmínkách, kdy zájem starostů i krajů je mnohonásobně širší než zájem orgánů ochrany přírody – nemá soudce a předem dohodnutý cílový stav.

Nacházíme se v období, kdy je třeba neprodleně vypracovat na další desetiletí plán péče o NP Šumava, najít rozumný kompromis v zónaci a v návštěvním řádu. Nacházíme se v období, kdy kůrovec zachvacuje další území a Správa parku mu stejně účinně pomáhá jako s ním sveřepě bojuje. Znovu se zdá být příhodné – tváří v tvář již holým hraničním hřebenům – mluvit o poslední příležitosti zajištění nápravy.

4. Nepřicházíme s konečnými a neústupnými požadavky na řešení jednotlivých šumavských problémů, protože se nechceme dopustit stejných chyb jako naši odpůrci. Ilustrují je i první ohlasy na knihu, kterou dnes křtíme. Byla míněna jako příspěvek do diskuse v tématech nejbližších oběma stranám, jako důkaz, že i ochrana přírody je věda, která zná více cest a postupů a tedy i více pochopení nejen pro zdejší obyvatele ale i pro návštěvníky. První reakce ohlasy z druhé strany se však opět omezují na povýšené odmítání a znevažování publikace, a to bez jakýchkoliv argumentů.

Přicházíme s výzvou k diskuzi, v níž budou rozsuzované zájmy, názory a stanoviska zastoupeny stejným kalibrem odpovědnosti a váhy. První kroky v této obtížné situaci již byly zahájeny. Jihočeská strana navrhuje, aby se situací na Šumavě zabývala Vláda České republiky, která má odpovědnost za vyhlášení národního parku a plzeňské strana, která navrhuje, aby se situací na Šumavě zabýval Parlament ČR, který jediný má právo zákonem vyhlásit Národní park.

5. Požadujeme, aby jednání byla neprodleně zahájena. V první řadě je nutné, aby vláda posoudila, zda se Národní park Šumava rozvíjí v souladu s jejími představami a aby, protože potřebné kompetence nabyly dány krajům, byly zformulovány ekologické, demografické a rozvojové cíle tohoto území. Je pak na Parlamentu, aby posoudil, zda takový park chce vyhlásit. Dnes křtěnou knihu považujeme za dílčí, ale užitečný podkladový materiál pro tuto naléhavou a neodkladnou práci.