Vladimír Říha, 29. 6. 2008
Reakce na článek Jana Gazdíka “Lesy u pramenů Vltavy umírají”, MF Dnes, 26.6.2008, str. A3 – odmítnuto (viz též MFDnes 26. 6. 2008, Silvarium)

V novinách MF Dnes z 26.6.2008 na straně A3 vyšel článek “Lesy u pramenů Vltavy umírají”. Článek chtěl upozornit na svévolné ničení lesů ve vrcholových partiích Šumavy, ale již úvodní věty jsou zavádějící, neboť se nejedná o spor správců národního parku s dřevaři o to, zda v parku kácet, či nikoli, ale o spor tzv. ekologů, přesněji ekologistů a podnikatelů v přírodě (tak, jako se podniká např. “v prádle”, tak lze podnikat i “v přírodě”), s lesníky a další veřejností, zda lesy v NPŠ nechat kalamitním způsobem zničit kůrovcem (tzv. bezzásahový režim), nebo zda je přiměřenými postupy chránit před náhlým zničením a postupně a hlavně bezpečně je převést do cílového stavu.

Tento cílový stav sice ekologisté dosud nedefinovali, ale podle lesníků je tímto cílovým stavem les stabilní, odpovídající stanovišti a všestranně diferencovaný – ano, i tak lze popsat les přírodní. Ekologistům na to dosud nestačilo celých 17 let. Ale možná je to záměrné – pokud by totiž tento cílový stav definovali a definovali v čase i jednotlivé fáze jeho dosažení, bylo by totiž možno kontrolovat, jak se k cíli blíží. A to se těmto “odborníkům” nehodí do krámu, a tedy to ani nemohou připustit. Proto pouze deklarují propagandistická prohlášení o ochraně přírody a matou veřejnost lživými tvrzeními o dřevařské lobby a snižováním lesníků na dřevaře. Cíleně v části veřejnosti vyvolali přesvědčení, že smrk je sprosté slovo a lesník že je už něco naprosto nepřijatelného, co v pokrokové zelenkavé společnosti nemá co dělat.

Tito “odborníci” nejprve tvrdili, že kůrovec zničí pouze nevhodné prosty, že původní pralesy ohroženy nebudou. Když se ukázalo, že to neplatí a že pod praporem této ideologie jsou hromadně napadány a odumírají další stovky hektarů lesa, tak začali zcela oficiálně hlásat, že zavádějí do lesa přírodní procesy. To zní úplně stejně, jako že začali zavádět počasí. Teď už nehlásají nic, teď už jsou natolik silní, že se nemusí schovávat za propagandu, teď už prostě rozhodli, že lesy Šumavy ponechají napospas kůrovci. Prales – neprales, 100–200–300 let, vsjo ravno. Koneckonců, je to jejich park, tak proč ne? Sice má ve jméně Národní a někteří naivkové by z toho mohli leccos odvozovat, ale to je přece bláhovost, ne? – Zdá se, že nevhodný je každý živý porost, který by mohl sloužit jako vzpomínka na stav, v jakém byla Šumava v době, kdy ji přebíral Národní park Šumava, jehož “Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí.“, jak je uvedeno v §2, odst. 1. vládního nařízení č. 163/1991 Sb., kterým byl NPŠ vyhlášen.

Je charakteristické, že zastánci tzv. bezzásahového režimu, který vedl a vede ke smrti tisíců hektarů lesa, a tím i ke zničení životního prostředí lesní bioty, jsou samí specialisté – pohříchu nikdo z nich na les a lesní ekosystém: teatrolog, veterinář, geolog, biochemik, limnolog, entomolog… Pokud specialista na mikrobiální ekologii vody Jaroslav Vrba sebevědomě rozhoduje, že k vyschnutí pramenů Vltavy nepovede odumření lesa, ale těžba napadených stromů, pak mluví o něčem, co nezná a čemu nerozumí. A Bedřich Moldan spolu s Františkem Krejčím je jedním z těch, kteří před 17 lety svévolně spustili tzv. bezzásahový experiment v lesích NPŠ. A pan profesor přece nemůže připustit, že by se mýlil, i když změna pohledu na bezzásahový režim je uvedena i ve Zprávě z mise IUCN/WCPA do NPŠ ze září 2002 a např. i v nové publikaci “Krajina v České republice” na straně 233.

To těmto “spasitelům přírody” vůbec nevadí, dál si vedou svou. Do veřejných sdělovacích prostředků se dostanou pouze oni – to už si Vladimír Just a Pavel Bezouška ohlídají –, nikomu se z důsledků svých činů nezodpovídají a zodpovídat nebudou, tak čeho by se báli?! Skutečností ovšem je, že příroda jejich ochranu nepotřebuje – přírodu totiž nelze zničit. Zničit lze pouze její konkrétní stav v prostoru a čase. A tak to tedy činí. Koneckonců, ničit je snazší než tvořit…