Vladimír Říha, 15. 4. 2008
Pokračování článku “Šumava – jáma a kyvadlo?” – odmítnuto

Můj článek „Šumava – jáma a kyvadlo?“ (Edgar Allan Poe mi snad odpustí, že jsem si opovážlivě vypůjčil název jedné z jeho povídek), který vyšel v Neviditelném psu, vyvolal několik reakcí, na něž bych rád odpověděl v celku.

Jednak bych chtěl poděkovat těm, kteří ocenili mou snahu (z „historické zkušenosti“ nebudu psát „upřímnou“, i když upřímná je) o věcné vyjádření problému; domnívám se totiž, že pouze věcnost, respektování oponentů, slušnost a dobrá vůle po dosažení konsensu mohou problém lesů v NPŠ přijatelně vyřešit, a to i s ohledem na naši odpovědnost vůči budoucnosti. (Je to hodně naivní?)

A také se chci vyjádřit k některým tvrzením, které se v připomínkách objevily. Vždy uvedu hlavní myšlenku připomínky a k ní přidám své vyjádření.

„… bezzásahovost má smysl tam, kde jde o historicky přirozenou skladbu lesa…“ Bezzásahový režim je podle mne pouze nástrojem k dosažení vytčeného cíle. Alespoň by tomu tak mělo být. Nástroj sám by se neměl stávat cílem, jak tomu mnohdy je, ani by se na něm (na tom cíli) nemělo urputně lpět, i když se později ukáže, že cesta k tomu vytčenému cíl nás vede někam, kam jsme možná nechtěli.

Použití nástroje je jen a pouze prosté použití nástroje a, podle mého mínění, má smysl u nástroje uvažovat pouze o vhodnosti, či nevhodnosti jeho použití pro dosažení daného cíle v těch či oněch podmínkách. A protože chleba je o dvou kůrkách, tak i použití nástroje nám na jedné straně přinese žádané efekty, na straně druhé však za jeho použití musíme něčím zaplatit. Pokud bezzásahový režim zavedeme v podmínkách, kdy les je ve stavu stabilní rovnováhy a podmínky se výrazně nemění, pak bezzásahový režim je zcela přirozeným opatřením. – Proč dělat něco, k čemu mne nic nenutí? (Současní zastánci bezzásahového režimu asi neví, že existovaly a existují, a nejen na Šumavě, porosty, kde byl bezzásahový režim, i když se mu tak neříkalo, zcela běžně praktikován. Les byl sice pod kontrolou, ale žádná hospodářská opatření se v něm neprováděla.) Pokud se ovšem podmínky změní a les se z vyrovnané rovnovážné polohy začne vychylovat (začne být ohrožován), pak setrvávání v bezzásahovém režimu může vést až k ohrožení samotné existence lesa; ochranná opatření jsou pak nutná a mají za cíl toto nebezpečí odvrátit. A to platí bez rozdílu pro všechny lesy, bez ohledu na věk, strukturu, dřevinnou skladbu a původ.

Ještě před vyhlášením NPŠ se některé kruhy nadšenců upnuly k myšlence, že „opravdický“ prales může vzniknout pouze bez jakéhokoli lidského vlivu a bezzásahový režim se jim zdál tím pravým a správným řešením k rychlému dosažení pralesa. Takže požadovaným efektem bylo získání skutečně přírodního lesa, který měl vzniknout na místě tzv. „nevhodných“ porostů a který se měl vyvinout v ten vysněný prales; snad existovala i představa o jejich samovolné přeměně v „cenný“ přírodní les.

Tak to byl hledaný efekt. Na druhé straně ovšem stála cena, kterou bylo nutno za požadovaný prales zaplatit a se kterou měla být veřejnost seznámena, než byl nekontrolovaný bezzásahový režim v lesích NPŠ zaveden. A tady, jsem přesvědčen, je skutečná vina zastánců bezzásahového režimu, neboť oni odmítli se cenou za splnění svého snu zabývat. Tou cenou byl čas (bude přeměna trvat padesát, nebo pět set let?), trend (jak bude přeměna probíhat v čase, jakými stadii?), existence lesa (přežije les masivní nápor kůrovce, nebo podlehne a uschne?), zajištění obnovy (po odumření bude les obnoven za jakou dobu? a s jakou jistotou?), vodní režim (jak se změní hydrologické vlastnosti lesní půdy? projeví se to na povodňovém ohrožení navazující krajiny?), stav půd (nenastoupí eroze obnažené půdy pod uschlými porosty?), mikroklima (jak se na odkrytých plochách změní bilance teplot? jaké budou teplotní extrémy?), biodiverzita (jak se velkoplošné odumření lesa projeví na bioosádce lesa?)… Žádná z těchto a dalších otázek nebyla zodpovězena.

„…nechali vybít všechnu vysokou…“ Schwarzenberkové sice o les velmi dbali (uvědomme si, prosím, že není korektní postupy 18. a 19. století posuzovat znalostmi dnešních dnů), ale podle mých informací byla důvodem vyhubení jelení zvěře na Šumavě především snaha zastavit „válečný“ stav mezi lesním personálem a pytláky, který měl padlé na obou stranách. Zvěře ostatně ani nebylo tolik, co dnes: např. na Vimperském panství se jelení zvěře od začátku do poloviny 18. století lovily jednotky až desítky kusů ročně (nejvíce v r. 1738 – 74 kusů, v průměru to však bylo kolem 30 kusů), od r. 1765 necelých 10 roků (1765-1771) se lovilo přes stovku (nejvíc v r. 1766 – 173 kusů), pak odstřel klesal až do r. 1820, kdy byly střeleny poslední 3 kusy. Pak nic, a teprve až v r. 1879 byly střeleny první 4 kusy a dále jednotlivé kusy až do r. 1887, kdy se odstřel vyhoupl přes deset na 13 kusů a pokračoval pak cca 20 kusy ročně.

„…Zřejmě by tedy bylo lepší NP vůbec nevyhlašovat?…“ Nejsem si vědom, že bych ve svém článku nebo jinde něco takového tvrdil. Oponuji nikoli národnímu parku, ale způsobu, jakým jeho metodičtí vůdcové nakládají s přírodními hodnotami, které nevytvořili a které jim nepatří. Nedomnívám se totiž, že výsledkem činnosti instituce zřízené k ochraně přírody má být zničený les. Nebo snad stovky hektarů mrtvého lesa jsou z hlediska přírodních hodnot kvalitnější, než původní živý les? A atribut „vzniklý přirozeně“ je přírodní hodnotou?

Jistě – příroda nezná lidské soudy; příroda zůstává přírodou i na atomové střelnici. Ale pojem „šumavská příroda“ snad něco znamená a něco konkrétního představuje; něco, co spousta z nás zná a uznává: nádherné, plně rozrůzněné lesy, které jsou skutečnými pralesy, ale stejně tak i úctyhodné lesy, které sice musely plnit i dřevoprodukční funkci, jak společnost žádala, které však vedle produkce dřeva plní hlavně ostatní funkce lesa – vodohospodářskou, půdoochrannou, rekreační, estetickou, jsou životním prostorem myriád živých organismů, od těch nejdrobnějších až po ty velké…

Prostě nesouhlasím s tím, že by „šumavská příroda“ měla znamenat „přírodní“ mrtvý les, který musel umřít kvůli lidem, kteří ovládají Národní park Šumava a kteří zcela bezostyšně a samozřejmě beztrestně překrucují a porušují zákony, k jejichž dodržování jsou povoláni, zejména zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

„…národní park NENÍ hospodářský les, a tudíž v něm NELZE použít lesnické postupy…“ Nejprve je třeba si ujasnit, co znamená slovo „hospodářský“, tj. podléhající hospodaření. Hospodářským lesem se obecně rozumí les, jehož hlavním účelem je produkovat dřevo. (Zná to tak i lesní zákon, ten ovšem lesy hospodářské vymezuje pouze nepřímo jako lesy, které nespadají do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení.) Je to společenská zakázka, proto je les pěstován tak, aby požadovanou funkci plnil co nejlépe. Ovšem vedle toho musí plnit i další funkce lesa, tzv. ostatní nebo mimoprodukční, přičemž plnění primární, tj. dřevoprodukční funkce nesmí ohrozit úroveň ani trvalost plnění ostatních funkcí lesa a nesmí zejména ohrozit existenci lesa.

Aby toho bylo možno dosáhnout, vyvinulo lesnictví řadu postupů, technik a metodik, které však – a teď pozor, přijde překvapení – NEJSOU určeny a použitelné POUZE v hospodářském lese. Jsou pouhým nástrojem k dosažení požadovaného cíle. Pokud společenská objednávka požaduje dřevo, podpoří funkci dřevoprodukční za současného ZACHOVÁNÍ plnění ostatních funkcí lesa; pokud společnost požaduje od lesa něco jiného, pak tyto nástroje podpoří funkci požadovanou. Les totiž není jednoúčelový – v pralese roste dřevo, hospodářský les plní funkci životního prostředí pro chráněné (a samozřejmě i pro nechráněné) živočichy nebo rostliny. Lesnické postupy jsou pouze obecným NÁSTROJEM a je možno je použít všude tam, kde jimi lze dosáhnout požadovaného výsledku. (Příkladem jiného obecného nástroje je např. nůž, jehož použití je téměř univerzální; když se jím ovšem pořežu, je obvykle chyba přece jen asi na mé straně, ne na straně nože. A pokud začnu spravovat hodinky jiným obecným nástrojem, krumpáčem, svědčí to o nepoužitelnosti nikoli krumpáče.)

„…Nebo jestli si myslíte, že v kulturním lese je vyšší biodiverzita…“ Les je obecný pojem (pohříchu, v tomto článku používám pojem „les“ obvykle jako synonymum slova „porost“, a to lesní a na Šumavě), pod který se vejdou stejně tak šumavské lesy jako francouzské maquis nebo klečové porosty v subalpinském pásmu. Proto asi nelze obecně říci, že kulturní les, ve všech svých typech a stavech má nižší biodiverzitu než tzv. les přírodní. Vždy je třeba se bavit o konkrétních porostech v konkrétním čase – co platilo včera, neplatí totiž dnes (změnily se podmínky), a co platí zde, neplatí onde (jsou to jiné podmínky). Rozhodně však je zřejmé, že biodiverzita mrtvého lesa v NPŠ je jaksi o něco ochuzena a je oproti živým porostům, které na jejich místě stály, když se Národní park Šumava slavnostně vyhlašoval, jaká? – nižší! (Teď mi to připomnělo rozhovor poručíka Hamáčka z Černých baronů se svobodníkem Halíkem o budoucích prémiích.)

„…omyl…, že fragmentace už byla předtím…“ V mém článku není ani náznak toho, že zonace NPŠ prošla jen drobnými úpravami a že nedoznala významných změn. Možná jsem to špatně vyjádřil, ale napsal jsem, že to nebyla změna zonace (v r. 1995), která způsobila současný stav lesních porostů v NPŠ. Příčinou je bezzásahový režim, který je v prvních zónách zaveden, a ten se nezměnil. Prvních zón bylo při vyhlášení parku snad 70, snad 80, nevím, ale rozhodně více než 60. Po nástupu Ivana Žlábka bylo provedeno přezónování (bezzásahový režim začal fungovat a porosty už začaly odumírat, a tak první zóna leckdy ztratila smysl) a počet lokalit se zvedl snad až na oněch 135.

A co se mapičky týká – měřítko odhaduji na 1 : 1 000 000, takže 1 mm na mapě představuje 1 km v terénu. To je poměrně dost, než aby šel věrně zobrazit detail v rozměru stovek, natož desítek metrů, ne? Pro posouzení rozsahu prvních zón a jejich vývoje by asi byl vhodnější seznam ploch s výměrami, souřadnicemi a popisem, proč byla plocha do první zóny zařazena. Vůbec nepochybuji o tom, že Hnutí Duha má potřebné materiály k dispozici…

Na revanš chci nabídnout jiný materiál – Zprávu o misi IUCN / WCPA z 22.-25. září 2002, šestý odstavec Shrnutí. Dokument je na stránkách MŽP (www.env.cz), ale špatně se hledá, proto je nejlepší zadat do Googlu „Zpráva o misi IUCN“. (Je i na www.sumava21.cz.)

————–

Problém Národního parku Šumava není, podle mne, problémem odborným (z hlediska přírody je lhostejné, zda na Šumavě uschnou jen některé lesy, nebo všechny), ale problémem společenským či spíše politickým. To, co se v současnosti v NPŠ děje, odporuje jak zákonům ČR, tak i smyslu národních parků dle kategorizace IUCN (viz „Guidelines for Protected Area Management Categories“). Nejsem přesvědčen o tom, že občané této země odsouhlasili, že lesy v Národním parku Šumava budou spravovány způsobem, který ohrožuje jejich existenci. Ale vím, že informace, které od oficiálních představitelů ochrany přírody, neoficiálních nevládních organizací a oficiálního veřejnoprávního obrázkového média dostávají, nejsou ani korektní, ani přesné, ani úplné. (Způsoby účelové argumentace dobře osvětluje článek „Klaus má pravdu“ na NP a zejména článek „Korupce v Mezivládním panelu o změně klimatu“ na www.osel.cz) A čas běží a bezzásahový režim funguje…

Závěrem bych chtěl vyjádřit naději, že jsem ve své odpovědi dodržel většinu pravidel českého jazyka, že jsem zůstal věcný a korektní.