Ivan Brezina, Neviditelný pes 4. 3. 2008,
magazín 51PRO v čísle 3/228
S Ing. Jiřím Štichem z občanského sdružení Šumava 21 o tom, proč v národním parku přibývá suchých stromů a ubývá turistů.
Co je dnes na Šumavě největší problém?
Tzv. „první“ zóny, kde se nezasahuje proti kůrovci. Když byl v roce 1991 vyhlášen národní park, předpokládalo se, že lesy zůstanou aspoň v takovém stavu, v jakém byly v té době. Pak ale začal obrovský experiment s jejich ponecháním „přírodnímu vývoji“. Lesníci varovali, že dojde k takovému rozšíření kůrovce, že to začne ohrožovat celou centrální část Šumavy. A to se také stalo – dnes je na Šumavě asi 2500 hektarů suchého lesa a holin, které se musely vykácet, aby se kůrovec zastavil aspoň v druhých zónách. Tím je porušován zákon i statut parku, který požaduje „zachovat a zlepšit stav přírodního prostředí“.
Nezasahováním proti kůrovci se tedy stav životního prostředí zhoršil?
Podle nás to tak je, ale podle ministerstva životního prostředí i podle správy parku je to přesně naopak. Když jsem před časem se současným předsedou vědecké sekce rady parku Jakubem Hruškou navštívil Březník, při pohledu na hektary suchých lesů mi řekl, že to je to nejlepší, co mohlo Šumavu potkat.
Zajímavý názor… Co se stane, když během pár let uschne tak obrovská rozloha lesa?
Jednou z mnoho funkcí lesa je zadržování vody, takže se třeba silně zvýší riziko povodní. I běžné deště pak mají mnohem ničivější účinek. Pokud jsme chtěli vyzkoušet, co se stane, tak ten experiment už bohatě stačil. Teď by se měla udělat objektivní analýza faktů a říct, co dál. Podle mě by takové zhodnocení jasně ukázalo, že je třeba proti kůrovci zasahovat i v prvních zónách.
Nemáte ale pocit, že zastáncům bezzásahovosti vlastně o žádná fakta nejde? Že je to prostě svatá válka?
Žádná ideologie jak známo fakta nepotřebovala, ať už byla hnědá, rudá nebo zelená.
Některá mediální vystoupení připomínají spíš džihád…
Ano, ale názory kritiků bezzásahovosti se do novin prakticky nedostanou. Na opačné straně mediální fronty zahájil boj už někdy v roce 1996 Vladimír Just.
Ten se v poslední době odmlčel. Možná má výčitky svědomí, protože se začíná ukazovat, co svým mediálním džihádem způsobil. Kdo dál?
Pořad České televize a Václava Janouš z Mf Dnes „Nedej se!“, který je hlásnou troubu Hnutí Duha.
Aktivisté Duhy uspořádali v létě roku 1999 blokádu rezervace na Trojmezné. Co způsobila?
Hnutí Duha tehdejšímu vedení parku zabránilo pokácet asi 170 stromů napadených kůrovcem. Brouk se díky tomu každou sezónu tak desetkrát až dvacetkrát namnožil. Výsledek? Za osm let uschly asi dvě třetiny z přírodní rezervace o rozloze přes 500 hektarů.
Škodu, kterou tím Hnutí Duha způsobilo, odhadl soudní znalec Ivo Vicena na patnáct milionů korun…
Ten odhad je z roku 2000. Dnes jsou škody o řád, možná o dva vyšší.
Jenže zastánci bezzásahovosti říkají: nechme přírodu, ať ukáže, co umí, a sledujme její „úchvatné divadlo“. Kůrovec se podle nich nakonec zastaví sám. Co byste jim na to odpověděl?
Podle mně to není žádné „úchvatné divadlo“, ale zločin. Na Šumavě není mnoho přirozených lesů – divoká příroda, většinou je to uměle vysázený les. Přírodě je samozřejmě úplně jedno, jestli ten les zmizí, ale nám to jedno není. Životní prostředí jsme totiž zvyklí definovat z pohledu člověka a Šumavu máme prostě rádi zelenou. Kdyby kůrovec respektoval hranice prvních zón a sežral jenom je, snad by to tolik nevadilo. On ale žádné hranice nezná, aktivně se šíří do druhých zón a vítr ho z ohnisek roznáší i kilometry daleko.
Vaše sdružení požaduje ozdravné kácení napadených stromů. Zastánci bezzásahovosti vás proto často obviňují, že jste součástí dřevařské lobby…
To nemá logiku. Kdyby se proti kůrovci od začátku zasahovalo, bylo by se na Šumavě vytěžilo asi o řád méně dřeva. Součástí dřevařské lobby je snad naopak ten, kdo prosazuje rozšiřování bezzásahových zón. Právě kvůli nim se pak musí v druhých zónách kácet obrovské množství kůrovcem napadených stromů.
Pokud kůrovce přirovnáme k rakovině, udržují zastánci bezzásahovosti ložisko, aby mohli vydělávat na léčení metastáz?
Ano, tak by se to dalo říct. Vyhovuje jim nemocný pacient – les, protože pokud by se uzdravil, tak se nekácí. Kdyby nikdo nestonal, neměli by lékaři práci.
Experiment tak velkého rozsahu nemá nikde v Evropě obdobu. Proč podle vás vůbec začal?
Řada mých kolegů v tom vidí útok na národní park. Kdyby totiž lesy v národním parku uschly, nebylo by co chránit a někdo pak možná přijde s nápadem park zrušit. Nejsem přítelem paranoidních teorií, ale logiku to má.
Mezi zastánci bezzásahovosti převažují ekologičtí aktivisté z Prahy. Jak se na to ale dívají lidé, kteří na Šumavě žijí?
Podle starostů šumavských obcí je dnes kůrovec hlavním problémem celého regionu, protože mrtvé lesy vyhánějí turisty. Vladimír Just tvrdí, že se lidé na Šumavu jezdí opakovaně dívat na „úchvatné divadlo přírody“. Anketa, kterou jsme předloni udělali, ale ukázala, že 98 % návštěvníků parku chce na Šumavě zelené stromy. Suchý les nepovažují za přívětivý.
Správa parku jim na Březníku nabízí „zážitkovou trasu“, kde prý mohou sledovat zánik starého lesa a vznik nového…
To je Potěmkinova vesnice. Díval jsem se do evidence – od roku 1995 do roku 2005 se tam vysázel skoro milion sazenic, převážně smrkových. Takže pokud to někdo veřejnosti prezentuje jako přirozenou obnovu lesa, je to prostě podvod.
V čem dalším správa parku mystifikuje?
Odmítá třeba otevřít historický hraniční přechod Modrý sloup nad Modravou, protože by prý turisté ohrozili tetřeva. Je to zástupný problém – správa se prostě bojí reakce veřejnosti na stovky hektarů suchého lesa. Kdyby totiž lidi viděli, co zastánci bezzásahovosti způsobili…
Jako vzor, který s kůrovcem nebojuje, nám ekologisté předkládají národní park Bavorský les na druhé straně hranice…
Srovnávají naprosto nesrovnatelné přírodní podmínky. Bavorské lesy jsou orientované převážně k jihu, české k severu. U nás ve vrchních partiích převažuje smrk, takže když stromy kvůli kůrovci uschnou, les se obnovuje velice obtížně. V Bavorsku jsou spíš stabilnější smíšené lesy s vysokou příměsí buku a jedle. Zastánci nezzásahovosti si navíc vybírají jen to, co se jim hodí do krámu. Původní výměra bavorského parku činila asi 13 000 hektarů, což byla necelá pětina českého. Bezzásahovost tam vyhlásili na 50 % rozlohy, tedy asi na necelých 7000 hektarech. U nás je to sice jen 13 %, jenže to vzhledem k rozloze představuje 9000 hektarů. Jinými slovy: české bezzásahové zóny jsou větší než v Bavorsku. I přesto nám dávají bavorský park za vzor – jenže ne v hektarech, ale v procentech!
Hezká demagogie… Jak ale na bavorské straně experiment s bezzásahovostí dopadl?
Když se v roce 1997 tamní park rozšířil, Němci se na rozšířené části parku rozhodli proti kůrovci zasahovat až do roku 2017. Později lhůtu posunuli do roku 2027 a podle posledních informací se dnes jedná o dalším prodloužení. Škody, které brouk nadělal, je totiž nemile překvapily – příroda se vyvíjela úplně jinak, než si představovali. Bezzásahovost tedy zcela přehodnotili, jenže o tom se u nás už nemluví.
Řídí se české ministerstvo životního prostředí při rozšiřování bezzásahových zón zákonem?
Ne. Ukázalo se to třeba v lokalitě Střelecký průsek na lesní správě Srní. Byla to druhá zóna, takže podle zákona v ní správa parku proti kůrovci měla zasahovat. Záměrně to ale nedělala, protože tu lokalitu chtěla změnit na bezzásahovou zónu. Inspekce životního prostředí jim za to dala pokutu 650 tisíc, kterou ale ministr Ambrozek zrušil.
Ruka ruku myje…
Ano. Asi před dvěma lety ministerstvo při pokusu o další rozšíření bezzásahových zón narazilo na odpor obcí. Tehdejší ministr Ambrozek jim slíbil, že nechá vypracovat analýzu, která by zhodnotila, co experiment přinesl. Pak ho ale vystřídal Bursík, který po orkánu Kyrill rozhodl o rozšíření bezzásahových zón – bez analýzy a bez obcí. Od té doby s nikým nekomunikuje. Obce podaly proti jeho rozhodnutí rozklad, který ale nemá odkladný účinek. V současnosti připravují žalobu ke správnímu soudu pro nečinnost správního orgánu, jenže kůrovec se zatím v nezpracovaných polomech už téměř rok vesele množí.
Jak hodnotíte éru koaličního ministra životního prostředí Ambrozka? Ptám se na to proto, že mu Hnutí Duha svou kampaní proti ODS pomohlo ke zvolení. Ambrozek jim pak obratem radikálně zvýšil dotace, z aktivistů Duhy si udělal poradce a odvolal na její přání ředitele parku Ivana Žlábka…
Za Ambrozka mělo Hnutí Duha na Šumavě prakticky volnou ruku. Mám k dispozici dokumenty, ze kterých plyne, že se tehdejší náměstek ministra Miko s aktivisty Duhy přímo radil, jak postupovat.
Loni na jaře jmenoval ministr Bursík novým ředitelem parku Františka Krejčího. Co si o něm myslíte?
Někdy v roce 1993 založil se svým tchánem společnost Parkservis, která správě parku nabídla, že si na třicet let pronajme veškerou hospodářskou i propagační činnost na území parku včetně těžby dřeva. Parku by tak zůstal jen výkon státní správy a soukromá firma by uchvátila všechno to, co by park vynášel. Podpisu té smlouvy ale naštěstí zabránil tehdejší ministr životního prostředí Václav Benda (ODS).
To připomíná pokus o tunel…
Ano, byl by to tunel jako vystřižený. Představa, že člověk, který připravuje takovou věc, se nakonec stane ředitelem parku, je dost děsivá. Podle mě k tomu, aby byl ředitelem parku, nemá morální kredit.
Co se podle vás na Šumavě bude dít dál?
Pokud bude ministrem životního prostředí Bursík, nezmění se vůbec nic. Uschnou jen další stovky – snad jen stovky – hektarů lesa. A aby se zabránilo šíření kůrovce do druhých zón, budou se muset vykácet další stovky hektarů lesů.
(Psáno pro magazín 51Pro a Neviditelného psa)