Vladimír Říha, 9.1.2008
týdeník EURO – odmítnuto

Reakce na článek Františka Pelce “Divočina je efektivnější”, EURO 1/2008
(Divočina je efektivnější: EURO, Silvarium, Klasika vs. divočina: EURO, Silvarium)

František Pelc, takto náměstek ministra životního prostředí, ve svém příspěvku „Divočina je efektivnější“ (EURO 1/2008) reaguje na článek Jiřiny Rippelové a Tomáše Jirsy. Jejich článek „Klasika vs. divočina“ (EURO 49/2007) je sice poněkud zjednodušující, ale v podstatě popisuje skutečnost věrně. Až na omyl, že problém tzv. bezzásahového režimu a ohrožení lesa kůrovcem je akutní záležitostí posledních pěti let.

Ve skutečnosti spor o ochranu šumavských lesů před škodlivými činiteli, zejména o ochranu lesa proti kůrovci, vznikl již před vyhlášením Národního parku Šumava. Odpůrců záměru ponechání stávajících šumavských lesů bez ochrany bylo již před vyhlášením NP mnohem více než zastánců tzv. bezzásahového režimu; popisovali přesně důsledky a následky, které bude scénář bezzásahového režimu mít, ale Pithartova vláda vyhlásila NPŠ přesto, že tento zásadní rozpor v přístupu k ochraně přírody nebyl rozhodnut. A všechny předpovědi lesníků o vývoji lesa se přesně vyplnily.

Je zbytečné a marné s článkem Františka Pelce polemizovat a probírat slovo po slově a ukazovat, kde se jedná o naprostý nesmysl (sebevědomé rozhodnutí, že za následky orkánu Kyrill mohou holiny), o emotivní chybné užívání nesprávné terminologie (porážení kůrovcem napadených stromů jako prostředek řízeného převodu lesa do cílového stavu), o falešnou irelevantní argumentaci (asanování polomů v nižších polohách jako projev řádné péče o lesy v NPŠ), o evidentní nepravdy (nový pestrý les pod uschlými stromy – a „zadarmo“;-), překrucování a selektivní účelový výběr „vhodných“ argumentů (doporučení IUCN) či snad o prosté elementární neznalosti („klasický“ postup a klasický hospodářský les)… Příspěvek by byl příliš dlouhý.

Pravdou je, že ekologisté nemusí prokazovat znalosti a zkušenosti v oboru, nemusí předkládat objektivní a ověřitelné důkazy na podporu svých názorů, nemusí predikovat budoucí vývoj svého scénáře, aby prokázali, že ví co činí a že jejich záměry jsou podloženy objektivním poznáním, a nikoli pouze naivními představami. (Koneckonců před šedesáti lety o naší společnosti rozhodovali krejčí, holiči, ševci a další specialisté, proč by nyní o lese neměli rozhodovat veterináři, geologové a teatrolozi? Vždyť všichni mají doma vánoční stromek a chodí do lesa na houby a na borůvky – někteří i do první zóny NPŠ!)

Nemusí se ani bát, že by snad museli někomu skládat účty a nést následky svých činů a jejich důsledků – ve státě, kde ani deset let nestačí k ocenění činnosti tunelářů a podvodníků a kde náprava nebo náhrada škod není předmětem případného trestu (např. H-systém), nic takového skutečně nehrozí. Proto výsledkem jejich „ochrany přírody a životního prostředí“ mohou být tisíce hektarů mrtvého lesa – tisíce hektarů zničeného životního prostředí pro obyvatele lesa. A to bez ohledu na to, zda les po napadení kůrovcem zemřel na stojato, nebo padl za oběť zanedbané ochraně proti kůrovci.

V čem se životní prostředí nyní mrtvých lesů zlepšilo? Snad v tom, že tetřev, jehož ochranou se tak vehementně ohánějí, má nyní lepší rozhled a vidí potenciálního nepřítele na kilometry? Mohou snad své proklamace o „ochráněné přírodě“ doložit výsledky trvalého monitoringu? Zjistili, jak se změnila struktura fauny a flóry v předmětných územích NPŠ? Mají důkazy o tom, že se biodiverzita zlepšila? Pokud by takové argumenty v ruce měli, jistě by jich použili! Takhle musí zůstat jen u účelové propagandy, sofistické manipulace veřejného mínění a demagogického masírování mozků. Výhradní přístup do veřejnoprávní (!?) televize i do denního tisku mají.

Navíc mají k ruce nadzákon 114/1992 Sb., který jim umožňuje provádět libovolná „kouzla“ s výkladem jiných zákonů – stačí jen prohlásit to za věc ochrany životního prostředí: Nepodařilo se snad v NP zalesnit holinu nebo zajistit lesní porost v termínu daném zákonem? ­– Nevadí, požádá se následně (!) o prodloužení lhůty o 28 (!) roků (viz MŽP, Čj.: 93951/ENV/07 4373/620/07).

Jak je možné, že výsledkem činnosti MŽP jsou zničené lesy, jejichž kvalita byla důvodem vyhlášení NPŠ. Je to snad proto, že pro MŽP nejsou lesy v NP přírodou? Nebo že snad nejsou součástí životního prostředí? Nebo je to proto, že MŽP má jiné zájmy a pouze využívá moci, kterou má?

Představitelé MŽP ostatně netrpí nějakými skrupulemi, které by jim bránily chovat se podle své libovůle. Ministr životního prostředí Martin Bursík bez jakýchkoli rozpaků jmenoval Františka Krejčího ředitelem SFŽP a zároveň i náměstkem ředitele NPŠ. Morální aspekty tohoto spojení funkcí, např. evidentní střet zájmů (např. podpora SFŽP žadatelům s kritickým přístupem k NPŠ), mu zjevně hlavu nedělaly. A když sdružení Šumava 21 podalo stížnost a poukázalo na nemorálnost a nemravnost této skutečnosti, ministr Bursík se ani neobtěžoval stížnost vyřídit. (Popravdě ani neexistuje žádný právní předpis, který by státního úředníka, jenž je placen z daní občanů, mohl reálně donutit věcnou stížnost regulérně a korektně vyřídit.)

Smutné je, že lesy v NPŠ (a nejen je) nelze zachránit před zkázou, pokud se nezmění přístup státu k hodnotám, jež z pověření občanů spravuje. Čas totiž pracuje proti nim. Je to stejné, jako když se nehasí požár, protože se proklamuje, že požár uhasí nejlépe déšť. Který nepřichází…