Karel Bloch a kol. (na www.sumava21.cz zveřejněno v únoru 2007)

Kolektiv prvních lesařských učňů v roce 1948 nastoupil do tehdy rodícího se Výcvikového střediska u Státních lesů, Lesní závod Železná Ruda. Po krátkém provizoriu v Alžbětíně jsme byli ubytováni na zámečku Debrník, nedaleko státní hranice. Tam jsme získali nejen první teoretické základy, ale i důkladné zkušenosti v pracech lesnického provozu a tehdejších technologií.

Dál se životní cesty tehdy asi třiceti mladých adeptů rozběhly po dalších studijních místech a různých provozech lesnického povolání. Většina z nás svá předsevzetí splnila, mnozí již spí svůj věčný „lesní sen“. Tam jsme se plné dva roky utvrzovali v tom, že musíme dát lesu všechny své síly. Tam, „v srdci šumavských hvozdů“, jsme plně prožívali dotyky té přírody, kterou zde celé generace šumavských lesníků zanechaly a přivedly ji k obrazu vysoké kulturní hodnoty. Tam jsme měli možnost „osahat si“ krajinu a její lesní hospodářství v ještě nijak nenarušené podobě.

Proto nás nenechává lhostejnými osud lesního fondu české Šumavy, který je nyní zaštítěn Národním parkem Šumava, dále jen NPŠ. Vzplanutí lásky ekologických aktivistů, Hnutí DUHA a jiných k Šumavě a tzv. „divočině“, které obvykle vedení NPŠ podporuje, se nám jeví jako nebezpečný experiment s dalekosáhlým hazardním koncem.

Tento záměr postrádá podle našich praktických zkušeností a dosud známých vědeckých poznatků jakékoliv opodstatnění na tak velké rozloze. Není třeba z lesnické praxe zdůrazňovat, jak veliké nebezpečí vznikne nekontrolovatelným přemnožením kůrovce. Srovnatelným hmyzím kalamitám v dějinách bylo vždy zabraňováno. Ponechat les samovolnému vývoji pralesního typu v pásmu smrčin je snad vhodné na rozloze 200–400 ha, s důslednou hraniční kontrolou. Rozumný lesní hospodář v 19. století, kníže Schwarzenberg, ponechal na Boubíně 46 ha jako přirozený prales. Ostatní Šumava poskytovala mnoha generacím, tisícům lidí obživu. Zelená Šumava byla dále vytvářena jako kulturní krajina vysoké estetické úrovně, plná ekonomických a humanitních hodnot.

Nelíbí se nám, že NPŠ podporuje rozšiřování jádrových zón, tzn. Zvětšení rozlohy bezzásahové plochy cenných porostů, kde se kůrovec ponechává samovolnému vývoji. Veřejnost je dezinformována, např. vydáváním propagačního letáku „Proměna horské smrčiny“ z roku 2005, kde se velebí tzv. „zážitkové stezky“ v usychajících porostech. V době, kdy schodky národního rozpočtu budou zatěžovat budoucí generace, se nechávají znehodnotit tisíce m3 dřevní hmoty i s cennými rezonančními výřezy. Dále je veliká škoda, že mizí geneticky hodnotné semenné stromy, které by mohly zaručit původnost horských smrčin.

Po zralé úvaze jsme chtěli vyjádřit své názory na ohrožení samotné existence zelené Šumavy. Dále chceme důrazně upozornit na skutečnost, že takzvaní ekologičtí aktivisté a propagátoři „divočiny“ na Šumavě nenesou žádnou odpovědnost za škody, ať už ekonomické či kulturně-duchovní, které dosud vznikly, a pokud se situace nezmění, ještě vzniknou!

Tímto článkem nechceme vyvolávat akademické diskuze. Máme za to, že především zelený les je symbolem i samotného názvu Šumavy, tohoto nedoceněného jednoho z největších klenotů střední Evropy.

Toto je vyjádření názoru lesníků, dnes již důchodců, kteří poznali zelenou Šumavu před několika desítkami let a není jim lhostejný její budoucí osud a zachování pro příští generace.

LESU ZDAR a Šumavě zvlášť!

Karel Bálek, lesník – Všemily, LZ Česká Kamenice
Karel Bloch, pracovník Lesoprojektu České Budějovice
Jan Červenka, lesník – Vysoký Chlumec, Sedlčany
Augustin Jarolínek, polesný a technik výroby – LZ Frymburk, bývalý strážce CHKOŠ – LZ Vyšší Brod
Mojmír Malý, lesník – Kunvald, LZ Žamberk
Josef Pešek, polesný a vedoucí těžebního střediska – LZ Železná Ruda
Zdeněk Potůček, školkař – LZ Děčín
František Zelenka, lesník – LZ Železná Ruda