Ing. Jiří Wolf, www.sumava21.cz 04.02.2007)

V přírodních lesích a pralesích nacházíme staré stromy vyrostlé původně na pařezech, vývratech, na padlých kmenech, ale i na balvanech, a to tím častěji, čím je prostředí mokřejší, a ve vyšších nadmořských výškách s vyšší pokrývkou sněhu.
Tyto stromy vyklíčené na vyvýšených místech nejprve dlouho krní, usilovně vysílají své dlouhatánské kořínky k živné půdě. Když později zesílí a ztloustnou a mrtvé dřevo pod nimi ztrouchniví, či vývrat se rozpadne, zůstane mezi kořeny dutina a vzniknou tzv. „chůdovité“ kořeny.

Tento jev je způsoben především tím, že semena spadlá do terénních sníženin, prohlubenin či misek spolu s vyklíčenými semenáčky leží podstatně déle pod vrstvou sněhu, jsou více a déle zamokřená, mají zkrácenou vegetační dobu a nakonec hromadně hynou, někdy také působením úporné přízemní buřeně (trávy, borůvka). Naopak, na vyvýšeninách mají semenáčky výhodnější klíční a růstové podmínky, a proto se z ohromného množství semen některé uchytí a odrostou.

Někteří ochranáři vykládají tento jev tím, že semínka a semenáčky mají na padlých kmenech a pařezech výrazně více živin, a proto prosazují např. v Národním parku Šumava ponechat kromě odumřelých stromů ještě 20 až 30 % dřeva z těžby k zetlení, aby se obnovily přirozené lesy. Tyto ponechávané stromy jsou lesníky pokácené, odvětvené, odkorněné a velice přísně dle čísel evidované k následnému proplacení mzdy a kontrole dodržení příkazu. Ještě nikdo nedoložil fotografií semenáčky vyrostlé na takto „oholeném“ kmenu, a pakliže ano, tak by musel do kmenu navrtat díru a vsadit semenáček obalený živným substrátem: vždyť dřevo obsahuje pouhé jedno procento (!) živin-popelovin (Ca, K, Mg, P, N) a zbývající spotřebované živiny jsou obsaženy v listech-jehličí, pupenech, květech, plodech, v kůře a kořenech. /Pozn. Z lesa odvážíme se dřevem 45% celulózy (C6 H12 O6), 25 % ligninu a 25 % hemicelulózy (C5 H8 O4) což jsou látky získávané dřevinami z vody (H2O) a ze vzduchu (CO2)./

Živiny-popeloviny potřebné pro dřeviny (jejich vláskovité kořínky) jsou uloženy v matečné půdě a zvláště v humusu tvořeném opadem stromů.

Ani záměr vrátit živiny ze dřeva lesní půdě (tj. hnojit dřevem) pomocí ponechaného dřeva v lese k zetlení není příliš podložený výzkumem ani výsledky. Za sto roků odstraníme z jehličnatého lesa probírkami asi 8 % živin spotřebovaných kmeny a případným ponecháním 30 % dřeva k zetlení vrátí se zpět do půdy cca 2,5 % živin (u listnatých lesů 3,5 %). Smýtíme-li stoletý jehličnatý porost, odvezeme se dřevem asi 13 % živin a případným ponecháním 30 % smýceného dřeva k zetlení navrátíme do lesní půdy cca 4,6 % živin (u listnatých lesů 4,7 %). /Pozn.: Tak např. v Národním parku Šumava o výměře 54 tis. ha lesa by zůstalo k zetlení ročně cca 30 tis. m3 dřeva a při průměrné ceně 1 350 Kč/m3 to představuje ušlý roční příjem 40 mil. Kč a protože je dřevo z velké části zpracované odhadem ztrátu 10 mil. Kč/rok čistého zisku. S porovnáním příjmů NPŠ z velké části poskytovaných státem (z daní) ve výši 150 mil. Kč to stojí za uváženou./

Vtírá se otázka, zda zpracované dřevo ponechané k zetlení, vhodné jako stavební či dokonce rezonanční dříví, by nebylo lepší vyklidit a zpeněžit, nežli rizikově očekávat v mlhavé budoucnosti přeci jen zázračné „zmlazení“. Nebo výrazně zmenšit výměru lesů určených k těmto pokusům na pro republiku únosnou míru?

Ing. Jiří Wolf, bývalý pedagog na lesnické škole v Písku