Süddeutsche Zeitung, Bavorsko, 31. 1. 2007
Bavorský les si udrží statut národního parku, pokud bude 75 % jeho plochy bezzásahových. Ani proti kůrovci se nebude smět zasahovat. To je příčinou sporu.
O Národní park Bavorský les se rozhořel další spor. Důvodem je vyhlašování přírodních zón, v nichž je každý zásah člověka tabu. Helmut Brunner, předseda agrárního výboru v bavorském zemském sněmu, chce zdržet jejich rozšiřování. Ředitel národního parku Karl Friedrich Sinner v tom spatřuje ohrožení mezinárodního uznání chráněné oblasti.
Lesy s mohutnými horskými smrky, potoky s průzračnou vodou, jezera a rozkvetlé louky výjimečné krásy – národní park je ztělesněním divoké, romantické přírody. To je jedna jeho stránka.
Ta druhá – to jsou obrovské plochy plné šedivých mrtvých stromů, které za sebou zanechala kůrovcová kalamita.
Protože na rozdíl od obyčejných lesů se příroda v národním parku ponechává sama sobě – i když škůdci zničí tisíce hektarů. Mnoho let proto bojuje sdružení občanů proti rozšiřování národního parku, které bylo původně již dávno uzavřenou záležitostí.
„Co je to za národní park, v němž je příroda mrtvá,“ říká předseda onoho občanského sdružení.
Ve hře je renomé národního parku
Výbor národního parku, jehož členy jsou i zástupci dotčených obcí a krajů Freyung-Grafenau a Regen, se po bouřlivých debatách sjednotil na tom, že lhůta, během níž bude 75 % národního parku přeměněno na takzvané „přírodní zóny“ bez lidských zásahů, musí být prodloužena do roku 2027.
Původně byla stanovena do roku 2017. Desetiletý posun bude v napadených oblastech využit k vypěstování smíšených lesů, které jsou odolné vůči kůrovcům. Pro tuto činnost a pro postupnou přípravu přírodních zón bude vypracován celkový koncept, aby se spor nerozhořel u každého jednotlivého projektu znovu.
Splnění podmínky 75 % ploch bez zásahu je předpokladem pro mezinárodní uznání národního parku a tím i základem jeho vysokého renomé. Jak Svaz ochrany přírody (Bund Naturschutz), tak ministr životního prostředí Werner Schnappauf, pod nějž park spadá, proto důrazně trvají na splnění podmínky.
Přesto v současnosti není ani 50 % oblasti o rozloze 24 000 ha mezi Luzným a Falkensteinem přírodními zónami. Důvod je ten, že úsek velký 11 000 ha mezi Roklanem a Falkensteinem je teprve od roku 1997 součástí národního parku. Kvůli sporu o kůrovce zde zatím k rozšíření přírodních zón nedošlo.
Jedním z těch, kteří požadavek 75 % bezzásahových zón od počátku považovali za přílišný, je Helmut Brunner, místní poslanec CSU a předseda agrárního výboru zemského sněmu.
Ten nyní vystoupil s návrhem, aby doba pro přeměnu ploch na přírodní zóny byla prodloužena do roku 2030. Kromě toho považuje „opatrné rozšiřování zón po dohodě s dotčenými obcemi“.
Navíc, jak uvádí Brunner, se „mnoho místních lidí jen těžko identifikuje s národním parkem“. Jejich mínění však není možné opominout.
Ředitel národního parku Sinner to považuje za provokaci. „Máme sice 4500 ha kůrovcových ploch,“ říká. „Ale ukazuje se, že právě zde vyrůstá zvláště odolný mladý les.“
Napadení škůdci není problémem pro přírodu, ale každopádně pro estetické cítění návštěvníků. Podle Sinnera nebude IUCN – Světový svaz ochrany přírody, který je kompetentní pro mezinárodní uznání národního parku – prodloužení lhůty akceptovat.
“Byl by tak poškozen mezinárodní statut,“ uvedl. Předseda Svazu ochrany přírody Hubert Weiger s ním souhlasí. Pro něj je Brunnerův návrh „švindl, jehož cílem je udržet titul národní park, aniž by byly splněny dané podmínky“. Čestný poředseda Svazu ochrany přírody Hubert Weinzierl proto požaduje „rozhodující slovo vlády“.
Regenský zemský rada Heinz Wölfl (CSU),mluvčí Výboru národního parku, odmítá kritiku: „Brunnerův návrh nezměkčí naše usnesení.“ Také ministr Schnappauf odmítá: „Jasně jsem řekl, že trvám na mezinárodním statutu národního parku. Tak to také zůstane.“ Pro něj je prvořadé přeměnit rychle 50 % plochy národního parku na přírodní zóny.