Ing. Jiří Neumann, Český Krumlov (na www.sumava21.cz zveřejněno v lednu 2007)

Jistě nemůže být sporu o tom, že právě Šumava patří k naším nejcennějším územím pro její ještě stále zelené lesy s nenahraditelným významem pro celé životní prostředí, místní obyvatelstvo i turisty a i pro komplexní národní hospodářství. Tím nepochopitelnější však je, jak se s tímto nesmírným přírodním bohatstvím v posledních letech zachází, a to „díky“ často až nenormálním vizím řady ekologů i jejich jednostranně informovaných aktivistů i dalších. Bohužel současná naše politická situace nedává naději, že by se tímto velkým aktuálním problémem v dohlednu zodpovědně zabývali naši přední politici.

Hlasy lesníků opírající se o dlouhodobé zkušenosti s obhospodařováním šumavských lesů jsou dnes striktně odmítány právě ekology a lesníci bývají posměšně nazýváni „dřevožrouty“. Jenomže právě lesníkům s plnou kvalifikací leží osud Šumavy nejvíce na srdci, znají dlouhou historii i problémy místních lesů, zvláště pak hrozivé nebezpečí lýkožrouta smrkového -kůrovce. Přece stále platí známé a často zapomínané rčení, že „Historie je nejlepší učitelkou“ a také „Kdo nechce znát minulost, nemá budoucnost“. Bohužel právě ekologové rozhodují dnes o té naší Šumavěnce; jakékoliv poučení z historie striktně odmítají a proklamují i realizují svoji vizi nějaké pochybné „divočiny“.

Nedávno bylo zveřejněno, že náš NP Šumava bude uznán za plnoprávný mezinárodní park tehdy, až bude 75 % z jeho celkové výměry právě onou divočinou – tedy velké plochy ponechané přírodě zcela bez lidských zásahů. To zní přímo děsivě, když víme, jak již nepoměrně menší část NPŠ dnes vypadá, kde jsou již kůrovcové souše a mrtvý les na tisícovkách hektarů. Přitom se vůbec nehledí na škody vznikající na komplexu životního prostředí i na škody národohospodářské. Dokonce dnes u s. p. Lesy ČR platí interní příkaz, že 10 % celkové výměry bude též ponecháno samovolnému vývoji a snad bude sloužit jako nějaká učebnice, jak si příroda dovede poradit sama bez lidských zásahů. I o tom ale není v našich zákonech i jejich výkladu zmínka a nikdo se tím vážně nezabývá. Kdyby oněch 10 % rozlohy naplnily dnešní i připravované státní přírodní rezervace, pak by to bylo v pořádku a mělo by stačit. Tak při zamyšlení nad tím současným managementem napadá, není-li konečně vhodná doba, aby hloubkovou kontrolu provedl Nejvyšší kontrolní úřad a všichni by se tak dozvěděli, na čí straně je pravda i zákony – ostatně o NPŠ dosud žádný zákon neexistuje a i stanoviska orgánů mezinárodní ochrany přírody jsou u nás jednostranně zneužívána.

O Národním parku Šumava bylo jistě již hodně řečeno i napsáno. Je potěšitelné, že přibývá i kritických článků, když ekologové odmítají větší, tolik potřebné diskuse skutečných odborníků na toto téma. Při hlubším zamyšlení nad minulým i současným managementem NPŠ napadá i otázka, není-li takto fundamentalisticky pojatá současná ekologie docela nějakou „módní záležitostí“, jak tomu bylo v minulosti nejen v lesnictví i jinde podobně. Vždy se pak od extrémů v tichosti upustilo, ovšem škody vzniklé takovým jednáním byly vždy veliké, bohužel bez určení osobní zodpovědnosti těch, kteří je ve své době tak vehementně prosazovali a realizovali. Lze proto věřit, že i ta současná módní vize „divočiny“ na Šumavě i u LČR za nějaký čas pomine a v našich lesích se opět začne rozumně hospodařit. Přitom je samozřejmě nezbytné postupně známými způsoby měnit složení lesů dle dřevin na lesy přírodě blízké. I to ale je a bude při změnách klimatu, dálkových emisích, půdních změnách i častých přírodních katastrofách apod. úkol nadmíru obtížný. Na něj jsou však lesníci připraveni a zvládnou ho jistě dobře při samozřejmém využívání nejnovějších výzkumů a poznatků vědy.

O tak nesmírně cenném přírodním bohatství, jaké má právě Šumava, by měli obzvláště v demokracii rozhodovat zkušení odborníci, tedy o lesích kvalifikovaní lesníci a ne ekologové a jejich aktivisti (např. z Hnutí Duha)

Nedávno byl publikován v týdeníku Jihočeský kurýr velice kvalitní článek nazvaný „Obecně o vědě i o Šumavě“ od krajského hejtmana RNDr. Jana Zahradníka. V něm velice názorně poukázal na nežádoucí módní trendy v oblasti vědy i výzkumu a také v péči o lesy v NPŠ. Více takových článků by jistě přispělo k lepšímu informování naší veřejnosti o problematice managementu NPŠ, která je dosud bohužel podávána většinou jednostranně právě od ekologů i správy parku – ostatně to se lze dočíst i v jejich jistě kvalitních, ale jednostranně pojatých letácích a skládačkách.

Je také paradoxem dnešní doby i celkové situace na Šumavě, že je zde nedostatek zejména palivového dříví pro ekologické vytápění obydlí místních lidí i ze sousedních oblastí. K tomu ještě nikdy v historii nedošlo. Přitom zůstává ležet ve zvlášť chráněných zónách parku veliké množství často toho nejcennějšího dříví. I nad tím pak zůstává rozum stát, jak se říkává.

O NPŠ se rozhodlo vládním nařízením v naději, že skutečně bude vzorovým objektem pro svoje lesy, vodní zdroje, klima i nenapodobitelnou krásu celé krajiny a bude místem spokojeného života místních obyvatel a stále více přitažlivější pro návštěvníky. Dnes však není jisté, zda se to všechno splňuje a zda ony přehnané vize ekologů o „divočině“, byť pro veřejnost jakkoli zdůvodněné a chválené, jsou opravdu ty nejsprávnější z řady hledisek a zda současně dávají jistotu dalšího plného života tak důležitých a cenných místních lesů. Vždyť již dnes jsou ve světě uznávaní ekologové-vědci, kteří proklamují diametrálně odlišné názory a uvádějí, že potřeby lidí musí být nadřazeny nad zvířaty, ptáky apod. a snaží se nalézt opravdu trvale přijatelný kompromis.

Naši lesníci byli a jsou současně dobrými ochránci přírody a ekology, kteří k tomu mají kvalifikaci a dávají svoje znalosti a zkušenosti z praxe i dnes plně ve prospěch lesů. Pro mnohé zní slovo „divočina“ jistě velice přitažlivě, ale jen málo lidí se zamyslí nad jejím skutečným významem tak, jak ji propagují dnes ekologové, a také nad tím, jak budou vlastně lesy vypadat a plnit svoje nenahraditelné různé veřejné funkce. Platí přece, že všichni máme společnou základní povinnost dodržovat vlastní platné zákony a nařízení a proto není možné připouštět bez povšimnutí určitou anarchii při jejich naplňování pro ve světě módní trendy i v ochraně přírody.

Proto na závěr této úvahy – příspěvku do veřejné diskuze o managementu NPŠ – se znovu nabízí otázka, zda již skutečně nedozrál čas k tomu, aby vše kolem naší části Šumavy, bez ohledu na sousední NP Bavorský les a jeho vize, neměl důkladně prošetřit náš NKÚ. Dosud to bohužel nikdo kompetentní nezajistil a tak škody dál narůstají.