Relace Nedej se, ČT2, 13. 12. 2005
Antonín Schubert, starosta obce Modrava:
Dneska když řeknete národu, že kůrovec něco žere, tak národ si představí, že je to buď nějaký virus ve formě ptačí chřipky a nebo je to něco velkého minimálně jak prase a kdo sem přijde, tak toho sežere.
Prof. RNDr. František Sehnal, Entomologický ústav AV ČR:
Tento brouk, lýkožrout smrkový, byl před několika lety postrachem Šumavy. Do dneška straší v hlavách mnoha lidí jako nepřítel číslo jedna, ale není to pravda. Nepřítelem číslo jedna jsou někteří lidé, kteří zpomalují přírodní procesy na Šumavě.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen Rady NPŠ:
Diskuze o kůrovci, zda proti němu v parku zasahovat nebo nezasahovat, zda v prvních zónách zasahovat a jinde atd., se vedla deset let. Vyjádřili se k ní všichni relevantní odborníci v republice a v podstatě tečku za vším udělala mise světových expertů, kteří jednoznačně řekli, že má-li být Šumava národním parkem, pak musí existovat jádrová území, ve kterých se ponechá příroda svému vývoji, včetně obnově lesů prostřednictvím kůrovce tak, jako to tady chodilo stovky let předtím, pak musí čít nárazníkové pásmo, které se proti kůrovci zasahuje, aby kůrovec nenapadl ostatní hospodářské lesy.
Antonín Schubert, starosta obce Modrava:
Nežere to lidi, nežere to nic ostatního. Bez toho kůrovce ta příroda by ani nemohla být. Teď je potřeba celospolečensky dojednat tu míru, kam až tedy tu bezzásahovost jsme celospolečensky schopni vyjednat. Zase to není jenom o to, jestli bezzásahovost ano, nebo ne.
Autor 1:
Ano. Hlavním problémem zůstává určení velikosti bezzásahové první zóny, kde bude příroda ponechána vlastnímu vývoji. Výsledky obou řešení kůrovcového problému – toho klasického, motorovou pilou i ponechání území beč zásahu, jsou dnes už jasné. Osmiletý výzkum akademie věd ukázal, že pod ochranou souší vyrůstá dostatek různověkých stromků, zatímco motorové pily nadělaly v této nadmořské výšce holiny, které se musí draze a mnohdy marně zalesňovat uměle.
Autor 2:
Co z toho vašeho výzkumu vyplývá? Lze tedy doporučit na větších územích ten bezzásahový management, který teď správa národního parku navrhuje?
Mgr. Magda Jonášová, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR:
Zcela určitě. Ten bezzásahový management je přímo nutný, aby tyto porosty mohly být postupně pozměněny, aby se vyvíjely svým přirozeným vývojem a staly se z nich pravdu přírodní lesy, protože tím, že tyto nepůvodní lesy budou vykáceny, jak se stalo na mnoha místech a vysázeny, tak opět vzniká ten samý les jako zde byl. Tady ten problém vůbec není v tom, že by tyto porosty se nebyly schopny sami obnovit, že by tam hrozil zánik některých druhů tím, že se nechají uschnout. Tam jde jenom o to zabránit například šíření toho kůrovce z národního parku do hospodářských lesů.
Autor 2:
A jak se jako lesák díváte na výsledky toho bezzásahového managementu, na ten suchý les?
Pavel Štětina, lesník v NPŠ, člen zastupitelstva Nové Pece:
Samozřejmě jako lesník mým povoláním bylo i v minulosti starat se o les, starat se o živý les. A starat se tak, aby přírodní prostředí, aby les vypadal dobře, zdravě, aby poskytoval užitek všem, kdo do toho lesa chodí. A samozřejmě respektuji, že toto území v majetku státu má jiný účel, přesto si myslím, že se to trošičku přiklonilo k tomu, že se území národního parku velkoplošné pokusné území na státním majetku za státní peníze. To myslím není asi ten správný účel a jako lesáka mě to trochu mrzí.
Mgr. Magda Jonášová, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR:
Není to neznámý a neověřený experiment. Bezzásahovost je běžná ve všech národních parcích, pokud nebude na Šumavě, tak samozřejmě Šumava ztratí statut národního parku. Bezzásahové zóny jsou běžné i v takovýchto lesích úplně stejných, jako jsou na Šumavě. Známe to z Bavorského lesa, ale to samé platí v alpských národních parcích. Velice podobný příklad, jako je současná Šumava, ty horské smrčiny ovlivněné hospodářskou činností, najdeme také v Národním parku Hartz v Německu. Také tam došlo k velkoplošném odumření žírem kůrovce a ten vývoj je prakticky stejný.
Prof. RNDr. Karel Prach, Biologická fakulta JčU, člen Rady NPŠ:
V podrostu těch uschlých smrků je dostatečný nálet, přirozený nálet jak smrků, tak třeba i listnáčů, jeřábu, někde i dokonce buku, který je tam velmi žádoucí. Já v tom nevidím vůbec žádnou tragédii a naopak musím říct, že mě rozčiluje, když v podstatě do odborného problému mluví kdekdo, včetně politiků, kteří tam možná jednou byli. Chápu, že když tam někdo poprvé přijede, ty uschlé smrčiny líbit. Nicméně, v podstatě jsou to laici, já jako biolog taky nemluvím do toho, jak třeba řídit národní banku. Když se odvolám na vyjádření pana prezidenta, který také se vyjadřoval ke kůrovci, no tak ten se k tomu nemá co vyjadřovat, ten o tom nic neví.
Autor 1:
Doporučení ekologů je jasné. Ponechat šumavské horské smrčiny přirozenému vývoji. Část obcí však stále nepodporuje ani samu existenci národního parku.
Autor 2:
Nemyslíte, že právě tu značku národního parku by bylo možné použít komerčně k rozvoji, k nalákání turistů a tak dále?
Ing. Radek Mrkvička, starosta města Volary:
Já nevím, jestli zrovna národní park bude tím, kdo bude vábit sem k nám turisty, protože zatím je tomu naopak. Kolikrát se člověk z Prahy, Brna nebo i tady domácí občan, kolikrát se dojde podívat na uschlý les? Já jsem ho viděl po dlouhé době letos na výjezdním zasedání výkonného výboru a můžu vám říct, že ty moje pocity byly takové stísněné. Přesvědčilo mě to o tom, že opravdu nechci, aby Šumava uschla, ale chci, aby Šumava byla stále zelená jako jsou lesy v panoramu za mnou.
Prof. RNDr. František Sehnal, Entomologický ústav AV ČR:
Na Šumavě byla delegace poslanců, byla delegace senátorů. Byli tam tedy lidé, kteří mohou hodně našemu parku prospět. Proč nepřispěli, nevím. Možná neprospěli proto, že nebyli dobře informování, protože je provázeli pravděpodobně lidé, kteří jim to vysvětlovali jenom z jednoho hlediska, z hlediska těch uschlých stromů. Aspoň to člověk může číst v denním tisku, tak jsou neustále suché stromy, suché stromy, kůrovec, kůrovec, ale to vůbec není pravda. Pod těmi suchým stromy vyrůstá nová generace lesa, který bude mnohem hezčí než ten původní, lesa, který bude přírodní. Jak je možné, že to nikdo z těch činitelů, kteří rozhodují, neviděl? Možná je to vina i vedení parku. Možná jim vedení parku mělo ukázat, nač se mají dívat. Před dvěma roky, když byl odvolán ředitel Žlábek, jsem přivítali plni nadšení i jmenování nového ředitele, který se zdál být velmi nadšený, respektive seznámený s problematikou ochrany přírody, ale z nějakého důvodu se neuskutečnil žádný z plánů, který si předsevzal během prvního roku ve své funkci, a to je škoda.
Autor 1:
Ostrým kritikům současného vedení parku a nedostatečných výsledků práce ředitele Pavlička, patří i bývalý pěstební inspektor parku Petr Ješátko.
Petr Ješátko, lesní odborný hospodář, občanské sdružení Přátelé Šumavy:
Jako občanské sdružení a řada místních lidí jsme si mysleli, když jsem poslouchali pana ředitele Pavlička, že se věci mění. Perfektní články v novinách, perfektní jednání,. Nejhorší je to, že pan Pavlíčko klidně navrhuje nebo současný management další bezzásahová území, kde je les, ale do poslední doby tam těží. A takhle bychom mohli postupovat dál. Uvědomte si, že sem nesmí vstoupit turista, to je klidové území. To současné vedení navrhuje do bezzásahovosti, ale honem rychle tam jde vytěžit. Proto jsme se třeba rozhodl a tvrdě jsme oponovali jako občanské sdružení současného vedení parku, vydal příkaz a až dopisy ministrovi, náměstkovi ministra teprve vydal příkaz, že tam chce ponechávat dřevní hmotu.
Ing. Alois Pavlíčko Ph.D., ředitel Správy NP a CHKO Šumava:
Od 25. října jsem vydal příkaz k tomu, aby v současných prvních zónách, které jsou bezzásahové a současně i v těch, které jsou navrhované, došlo k ponechání veškeré dřevní hmoty. Tato dřevní hmota bývala kdysi předmětem spekulací a krádeží, které se velice těžko a špatně dařilo dotáhnout do konce, případně viníky potrestat.
PhDr. Vladimír Just, publicista:
Nový ředitel určitě není člověk, který by do médií lhal, což dělal předchozí ředitel, který by toleroval zlodějiny a milionové krádeže, což také dělal předchozí ředitel. Bohužel je to člověk, který po organizační stránce podle mého názoru dělá některé vážné chyby. Například jestliže z toho národního parku byli sprostě vyhozeni lidé, kteří právě chtěli to, co se tam teď má na papíře uskutečnit, to jest ten park podle mezinárodních kategorií a byli proti tomu dřevorubeckému způsobu, proti těm obrovským holinám a škodám, které tam napáchalo minulé vedení, tak já naprosto nechápu, proč už nejsou zpátky. Místo nich tam jsou lidé, kteří páchali ona zvěrstva a tváři se snad, že jako přežijí dalšího ředitele, že zase pojede vše po starém.
Autor 1:
A tak mnozí zastánci kácení jsou dál placeni národním parkem, zatímco rebel Ješátko, ani další Žlábkem vyhození odborníci se nevrátili. Přitom právě oni by mohli pomoci prosadit současnou strategii, která má stále mnoho odpůrců.
Autor 2:
Vadilo by vám, kdyby ta situace dospěla k tomu, že by tady třeba v okolí Volar vůbec nebyl národní park?
Ing. Radek Mrkvička, starosta města Volary:
Nám by to vůbec nevadilo. Toto vlastně byl i náš návrh, kdy jsme uvedli, proč nesouhlasíme s novou zónací, že bychom chtěli, aby byly pozemky vlastněné městem Volary vyjmuty z národního parku.
Ing. Alois Pavlíčko Ph.D., ředitel Správy NP a CHKO Šumava:
Rozhodně tady byla potlačena úloha státu od začátku národního parku, protože stát měl také říci, pokud řekl A, což bylo “vyhlásíme národní park”, měl říci také B, to znamená “jakým způsobem umožníme kvalitní život zdejších obyvatel. A k tomu také měly směrovat některé jak daňové, tak i finanční pobídky.
Pavel Štětina, lesník v NPŠ, člen zastupitelstva Nové Pece:
Rozhodující je, jaké podmínky pro život a práci místních obyvatel budou na tomto území vytvořeny. Na příkladu propojení Nové Pece s lyžařským areálem Hochficht. Tato myšlenka je červeným hadrem pro ochranu přírody, přestože by byla daleko menším zásahem oproti tomu, že se nechaly tisíce hektarů lesa uschnout.
Prof. RNDr. František Sehnal, Entomologický ústav AV ČR:
Pokud by obce velmi dobře využily toho, že mají za humny národní park, mohly by z toho ohromně profitovat, ale musely by to trošku umět, jako to umí mnohé obce v zahraničí, po celé Evropě, když se podíváme nebo i mimo Evropu.
Autor 1:
Ukazovat turistům tvář a sílu nespoutané přírody a naučit se pomocí mezinárodně uznávané značky parku získávat evropské dotace, to je jedna cesta rozvoje. Někteří regionální politici by však raději těžili dřevo a stavěli lyžařské areály.
PhDr. Jan Stráský, ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje:
Hejtman Jihočeského kraje odpovídá za jižní Čechy, ale neodpovídá za dvě území – Národní park Šumava, který nespravujeme a nemáme tu žádné kompetence a za vojenský prostor Boletice. Je zajímavé, že to vede právě k tomu, že věnuje těmto územím zvláštní pozornost právě proto, že v nich kompetence nemá, ale je jasné, že jsou součástí jakýchkoliv rozvojových plánů, které na kraji vzniknou.
RNDr. Libor Ambrozek, ministr životního prostředí:
Od pana hejtmana to vnímá trošku jako jeho smutek, že na celém území kraje není neomezeným pánem, protože národní park je kategorie národní hodnoty, a proto je jeho správou pověřeno ministerstvo životního prostředí, potažmo Správa národního parku a kraj na tomto území nemá příliš mnoho pravomocí a nemůže realizovat některé své představy, které jsou bohužel v rozporu s ochranou přírody, ať jsou to různé sjezdové areály, nebo nějaká masivnější výstavba. Z toho plyne jeho nespokojenost.
Autor 2:
Vy jste tam prezentoval názor, že národní parky určitým způsobem brání rozvoji? Je tomu tak?
PhDr. Jan Stráský, ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje:
Samozřejmě. To samo o sobě není tak zvláštní, že národní park má svým vyšším stupněm ochrany samozřejmě některé požadavky, které vedou k omezením, ale nám se zdá, že někdy jsou tyto požadavky a zase se vracím k tomu číslu 30 % bezzásahového území, tak velké, že skutečně podvazují jakýkoliv rozvoj a my zastáváme myšlenku, že kraj by měl říkat nějaké rozvojové představy a ochránci životního prostředí obecně vzato, samozřejmě pokud jde o park, pokud jde o CHKO, by měla říci, kde to jde udělat.
MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha, člen Rady NPŠ:
Někteří politici, buďme konkrétní, jedná se o ODS, si vzali Šumavu jako své volební téma. Snaží se zpochybnit stanoviska našich i odborných expertů, zpochybňují národní park jako takový, zpochybňují jeho velikost a ta diskuse tou odpovídá. V radě národního parku je evidentní tendence některých jeho členů, například bývalého ministra Františka Bendy, člena jihočeské ODS, který byl do rady národního parku nominován jednou obcí na to, aby se celý proces zdrže a vyhlášení prvních zón a rozšíření bezzásahových území v parku nebylo dokončeno do voleb.
Autor 2:
Jak hodnotíte ty neustálé pokusy o politické zásahy do managementu národního parku? Například poslední prohlášení pana hejtmana Zahradníka, že vlastně ani nikdy nebylo řečeno, že vůbec existence národního parku je veřejným zájmem.
Petr Ješátko, lesní odborný hospodář, občanské sdružení Přátelé Šumavy:
Když jsem se bavil s bývalým ředitelem NP Bavorský les a on říkal, že ani v Německu to nebylo tak jednoduché. Prostě teprve tento ředitel, zkušený lesák a zároveň přírodovědec, ochranář to dokázal prosadit. Ale jestliže ten ředitel a managament není schopný se ujednotit nebo oni nemají právo, co chtít, oni musejí chtít národní park a jinak tam nepatří. Národní park podle kategorie dvě IUCN a my jsme jako občanské sdružení odhodláni se obrátit na IUCN, Radu Evropy, WCPA a na všechny tyto organizace, protože už se nebudeme dívat, jak nám někdo likviduje Šumavu. Jestli za tím stojí ti politici nebo ti, je nám úplně jedno.
Autor 1:
Šumavské lesy pokryl sníh. Na jaře se zřejmě bude rozhodovat o tom, zda tu vůbec bude národní park podle mezinárodních kritérií. Přijdou i místní občané a politici na to, jak jeho značku využít tržně a pro získávání dotací? Začne vedení národního parku veřejný zájem ochrany přírody?
Prof. RNDr. František Sehnal, Entomologický ústav AV ČR:
Člověk by si přál, aby do příštího jara, až znovu rozkvetou louky a vypučí stromy, aby byla první zóna tak, jak má být, celistvá, jaká byla při zakládání parku.