Tibor Baroš, Listy Prachaticka, 15. 9. 2005

Minulou středu byl otištěn článek mluvčího Správy NP a CHKO Šumava Radovana Holuba, který reagoval na vyjádření prezidenta Václava Klause k problematice NPŠ. Podle vyjádření pisatele Správa NP plně souhlasí s názorem pana prezidenta, že člověka nelze z území parku vytlačovat. Ano i já se k tomuto vyjádření hlásím. Jaká je však skutečnost? Opatření, která neustále zavádí a rozšiřuje, směřují především k omezení práv a svobod obyvatel žijících na území NPŠ a CHKO Šumava. Bezdůvodná omezení v oblasti pohybu na území parku především postihují místní obyvatele. Stěžují a hlavně komplikují život nejen návštěvníkům, hasičům, zdravotníkům, ale i místním obyvatelům. To, že nemohu bez porušení silničního zákona a dalších nařízení navštívit ani svého bratra, to podle mluvčího NP není omezování svobod občanů? To, že se díky správě NP obyvatel Nové Pece při návštěvě příbuzného nebo známého ve Stožci musí smířit s tím, že jeho návštěva se prodraží o desítky korun, to také nic není?

Dříve přístupná místa jsou pro nás již nepřístupná nebo v lepším případě daleko méně přístupná. Jako příklad uvedu opatření NP v oblasti Lipna. Po otevření přechodu na Dolní Zvonkové se bezdůvodně uzavřela pravá strana Lipna od Přední Zvonkové až po přívoz Dolní Vltavice. To, že stovky místních rybářů nemůžou vykonávat rybářské právo nikoho nezajímá. Podotýkám, že se to netýká jen rybářů. Jak obtížně se provádí rozvoj měst a obcí v těchto lokalitách jistě potvrdí i starostové. Podnikatelé jistě nezapomenou a ani neodpustí Správě NP uzavření Vltavy s odůvodněním, že je málo vody a lodě by mohly poškodit faunu dna řeky. Paradoxně, týden nato se vesele bagrovalo a prohlubovalo řečiště v horním toku Vltavy. Nikomu to již nevadilo. A ztráty, které byly u podnikatelů, nedovedu ani odhadnout. Tak bych mohl pokračovat dále. Příkladů je více.

Autor článku tvrdí, že nesledují žádné vytěsnění člověka, chtějí jenom omezit hospodářské zájmy lesnické či zemědělské. Proti komu jsou vedena všechna tato opatření? Podle mého názoru, všechna tato opatření včetně zákonů směřují k jedinému cíli: Sledují pouze zájem vedení NP. Utvrzují mě v tom i nově připravovaná opatření. Vybírání vstupného není nic jiného než záměr omezit přístup turistům, kteří na to nemají nebo náhodou nemají u sebe dostatek peněz. Sám autor to skrytě uvádí s odkazem na přílišnou hustotu turistického ruchu.

Žiji na Šumavě dvaapadesát let, kousek od Boubína. Měl jsem možnost ji poznat celou, v celé kráse. Před dvaceti lety, na Benešově vyhlídce nedaleko Plechého, jsme obdivovali krásu našich i sousedních lesů. Po dvaceti letech na témže místě vidím jen holiny a neskutečnou spoušť. V tuto chvíli si pokládám mnoho otázek. Jaký je náš společný cíl? Chci mít Šumavu krásnou, zelenou a zdravou, nebo takovou jakou ji vidím dnes. Jednoznačně si odpovídám: “Tu krásnou a zelenou.” Nejsem žádný biolog ani lesník, ale co dnes vidím na Pramenech Vltavy, Březníku, nad Plešným jezerem, to není zelená a zdravá Šumava. Takhle zuboženou Šumavu jsem nezažil.

Zde si musím položit další otázky. Kdo za tento stav nese zodpovědnost? Kdo nese odpovědnost za experimenty, které se zde provádějí? Ptá se někdo lidí, kteří tu žijí, jakou chtějí mít Šumavu? Těch otázek je mnoho a neočekávám, že se někdo najde, který mně je zodpoví. Proto nemůžu mít ani za zlé, když dřívější předseda vlády Petr Pithart podepsal vyhlášení NPŠ. Jistě ani on si nepředstavil to, co se dnes v Národním parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava děje. Rovněž si cením toho, že i prezident naší republiky se zajímá o dění na Šumavě. Dávám mu plně za pravdu, že nelze po vzoru amerických národních parků vytvářet divočiny v místech po staletí lidmi kultivovaných. Jestli je to tak, nebo není, by se měla především zamyslet Správa NP. Já to zatím vidím jinak.

Tibor Baroš
Volary