Jiří Neumann, Český Krumlov (na www.sumava21.cz zveřejněno v březnu 2005)

Naše veřejnost je vytrvale klamána o zachovaných šumavských pralesích, naši ekologičtí aktivisté z Hnutí DUHA desinformují veřejnost a někdy dokonce i svými těly a blokádami mladých nadšenců pro věc ochrany přírody, chrání „pralesy“ Šumavy před lesníky. To zvláště ochotně předvádějí před kamerami televize i redaktory novin. Jaká je však skutečnost? Přijměte proto objasnění jak to vlastně s těmi šumavskými pralesy bylo a je v současnosti.

Kromě všeobecně známé pralesovité rezervace „Boubínský prales“ existují na Šumavě další podobné se zbytky přirozených lesů a zčásti i mála pralesů. Jsou jimi: Černý les, Čertova stěna, Modravské slatě, Mrtvý luh, Stožec a Trojmezní hora. Nic víc a nic méně. Biologická hodnota zvláště Stožce (Stožecká skála a Medvědice) a Černého lesa byla podrobně prozkoumána a popsána našimi předními odborníky i ve Sborníku exkurze lesníků z ČVTS-biologická sekce, která se konala v září 1976 a od té doby zde byla řada dalších exkursí (Sborník zpracoval tehdejší Ústav pro hospodářskou úpravu lesů s Jihočeským muzeem).

Není sporu o tom, že se jedná o velice cenné přírodní rezervace s lesy složenými ze smrku, buku, jedle, javoru-klenu a jilmu horského, místy i s modřínem (patrně nevhodného alpského původu), kde stromy dorůstají mimořádných rozměrů i do vysokého věku. Podle historického průzkumu většina z těchto porostů vznikla po smýcení horního patra původních pralesů z nestejnověkých porostů, zčásti ale i s přispěním umělé obnovy při zalesnění – doplnění mezer vzniklých četnými kalamitami. V době exkurze byla dřevní zásoba pralesovitých rezervací Stožec a Černý les na l ha plochy 670 – 800 m3, porosty jsou převážně na kamenitých sutích nebo i kamenných mořích, jednotlivé stromy vynikají mohutností – výškou i objemem a porosty proto mají vysokou hodnotu nejen lesnickou, ale i půdoochrannou a estetickou. Již mnohem dříve rozhodli taxátoři spolu s lesním provozem při tvorbě lesních hospodářských plánů, že tyto porosty se ponechají bez zásahů „na dožití“, jak odpovídá i zásadám ochrany naší přírody. Ovšem celkově vysoké škody zvěří vedly nakonec i k oplocení malé části s jedlí, aby dál nemizely její nálety a skončily obavy o budoucnost těchto zbytků porostů.

Je třeba si také ujasnit některé častěji používané pojmy: Prales je původní les nenarušený lidskou činností, naproti tomu přirozené lesy jsou s druhovou skladbou dřevin plně odpovídající původní skladbě dřevin v pralesích, než do nich zasáhl člověk. I to ale má svoje omezení vlivem výrazných změn přírodních podmínek, jaké vyžadují jednotlivé dřeviny ke zdárnému růstu.

Historický průzkum zjistil, že až do roku 1770 zůstávaly dřevní zásoby šumavských pralesů nedotčené člověkem (především v okolí Volar). Odhady lesů provedené lesníky v letech 1811 a 1854 přinášejí četné poznatky o těchto zbytcích a ještě na přelomu 19. a 20. století je část těchto pralesovitých porostů zapsána jako „nedotknuté pralesy“ s doporučením přikročit k obnově těchto lesů. Zařízení lesů z roku 1922 již v těchto porostech uvádí menší zastoupení jedle, která postupně chřadla (ostatně jako jinde). Podrobně byly na panství Krumlov popsány i zmapovány zbytky pralesů Stožecká skála, Medvědice a Černý les. Během doby se zde stále více prosazoval z hlavních dřevin smrk, zmizela jedle a rozpadal se buk. Například některé lesy – přírodní památky vydávané často mylně za šumavské pralesy – buď z neznalosti historie nebo snad úmyslně pro větší opodstatnění činnosti zmíněných ekologických aktivistů – nejsou vůbec pralesy. Týká se to na bývalém panství Krumlov především vrcholových partií Smrčiny, Sv.Tomáše nebo Špičáku a Lysého u vojenských lesů. Zde v průběhu 18. století a počátku 19. století vykáceli původní pralesy aby získali zemědělskou půdu pro obyvatele nově zakládaných dřevařských osad nebo pro tehdy módní tzv. alpské hospodářství. To vše záhy neslavně skončilo a původní plochy byly znovu uměle zalesněny. Zařízení lesů z roku 1932 již upustilo od původního záměru obnovit tyto zbytky lesů i někde pralesů a předepsalo u nich jen nahodilou těžbu při vědomí trvale hrozícího rozšíření kůrovce, odjakživa v šumavských smrčinách hlavního hmyzího škůdce – nadále však byly jako „prales“ uváděny i v lesnických mapách.

Nyní několik základních informací k jednotlivým lesnickým rezervacím naší části Šumavy se zaměřením na jihočeskou část:

● Porost Stožecká skála – výměra 6,20 ha – vznikl dávným smýcením pralesa holosečí při zachování nestejnověkého porostu, později uměle doplňovaného smrkem – má značné věkové rozpětí a průměrná hmota na l ha byla 770 m3. Pro značné dlouhodobě škody zvěří byl zde oplocen nálet jedle. Skladba dřevin odpovídá plně stanovišti, porost vyniká odolností, stromy jsou dobře zakořeněné i v kamenitém podloží, chybí větší přirozená obnova. Smrk je cenný „šumavský“, někde i s chůdovitými kořeny, nejmohutnější měl výšku 44 m a objem dřevní hmoty 16 m3. Jedle s kuželovitou korunou chřadla, mimořádně kvalitní zde je jilm i javor – klen.

● Prales Stožec-Medvědice – výměra 16,31 ha, porost značně narušený těžbou, stále ale velice cenný – jinak vše obdobné jako u předešlého porostu. Vyniká velikou stabilitou, největší smrk měl výšku 48 m, i zde se u něj vyskytují chůdovité kořeny a je hojný smrkový nálet. Jedle s vyvinutými kmeny má korunu deštníkovitého tvaru. Věkové rozpětí zde bylo zjištěno 200-250 i více let, u buku začíná rozpad ve stáří 200 let vlivem dřevokazných hub.

● Pralesní porosty Černý les (vojenské lesy Horní Planá) v Želnavské hornatině s klimatickými anomáliemi, podklad tvoří většinou granodiorit-syenit a to je jedna z nejbohatších hornin na živiny. Půda je zde zvláště v dolní části dobře zásobena i vlhkostí, lokalita je zčásti zastíněna šumavským hřebenem. Je to jedna z nejpozoruhodnějších oblastí Šumavy, která dobře odolala kolonizačnímu tlaku pro horské podmínky. Jako na celé Šumavě i zde ale bylo mnoho kalamit měnících složení lesů. Přesto má značná část místních lesů přirozené složení dřevin, ale jen místy se udržely zbytky původních pralesů. V porostech je mohutné bylinné patro, jedná se pramennou oblast, kde v horní části jsou i skalní stěny. I zde se jedná o cenný ekosystém, ale zřejmě také jen „na dožití“. Za další pralesovité zbytky v regiónu se dále považují Čertova stěna, Modravské slatě, Mrtvý luh, Stožec a Trojmezná hora.

● Trojmezní hora – rezervace o výměře 386,57 ha v nadm. výšce 1090 – 1378 m n.m. Je zde pralesovitý porost smrku, nížeji s bukem, přimíšen je jeřáb. Klečové porosty jsou zde cenné – je to celkem soubor přirozených porostů. Rezervace zahrnuje i Plešné jezero a jeho jezerní stěnu, poblíž je jediná lokalita kleče v kamenném moři s ojedinělým smrkem, borovicí, břízou – roste zde kromě jiných mechů i rašeliník.

Tyto lesnické přírodní rezervace jsou přirozenými laboratořemi přírody a jejich teoretický průzkum má i dalekosáhlý význam praktický (napsal známý jihočeský lesní, již zesnulý ing. Miroslav Vaněk, CSc.). Dnes se lesníci snaží o postupnou možnou změnu starších monokultur smrku na Šumavě na lesy smíšené, co nejvíce podobné lesům původním, i když je vždy třeba brát v úvahu výrazné změny přírodních podmínek, ke kterým došlo a dochází z řady důvodů. Přitom mají vždy na paměti, že pěstují lesy pro příští generace, kdy podle dosavadních vědeckých analýz a prognóz dojde zřejmě ještě k větším změnám klimatu od původního. Ale i příští obnova lesů na Šumavě se neobejde bez smrku, který zde vždy rostl ten nejkvalitnější na světě a poskytoval i ceněné rezonanční dřevo. Veřejnost často neoprávněně kritizuje dřívější generace našich lesníků, že zakládali monokultury – musíme ale naše dávné předky omluvit a uznat, že ve své době ještě neznali dnešní objevy zákonitostí života přírody a i lesa, tak jak je známe my dnes.

Doplněk

Pro ucelený přehled připojuji pro jednotlivé rezervace základní údaje:

● Boubín – světově známý prales pod názvem Kubanywald – 46,67 ha a ochranný pás porostů cca 420 ha, nadm. výška 960 – 1040 m

● Černý les – 120 ha, nadm. výška 900 – 950 m

● Čertova stěna – 9,08 ha, nadm. výška 580 – 660 m

● Modravské slatě – 6.164 ha, nadm. výška 980 – 1.368 m

● Mrtvý luh – 283,21 ha, nadm. výška 731 – 733 m

● Stožec – soubor rezervací cca 32 ha, nadm. výška 850 – 1.065 ha

● Trojmezná hora – 386,57 ha, nadm. výška 1.090 – 1.378 m.