Jiří Štich, zasláno Klatovskému deníku 11. 11. 2004, odmítnuto

Je to únavné, vysilující i deprimující. Nelze však jinak, než reagovat na výše uvedený článek z pera Radovana Holuba, tiskového mluvčího Správy NP a CHKOŠ. Občanské sdružení Šumava 21 si vytklo za cíl záchranu zelených lesů v NP Šumava, a tak nezbývá, než informovat veřejnost o faktech, a to zejména pokud jsou jí předestírány nepravdy, polopravdy a výmysly.

Od solidního oponenta mých názorů bych očekával vyvracení argumentů na základě faktů, nikoliv obecnou a nic neříkající polemiku. V článku uveřejněném v Klatovském deníku dne 13. 10. t. r. pod názvem: Ad „Šumavský poutník na sklonku léta“, jsem dosti podrobně a pro většinu čtenářů snad i srozumitelně vysvětloval, proč považuji snahu starostů Jihočeských obcí přímo dotčených NP Šumava o přeřazení NP Šumava z kat. II do kat. V dle kritérií IUCN za legitimní a logickou a předestřel jsem argumenty, proč, dle mého názoru, NP Šumava do II. kategorie nepatří. Tyto argumenty však pan Holub nevyvrací a jen spekuluje v obecné rovině. Kdybychom měli přistoupit na jeho obecnou argumentaci o významu NP Šumava, museli bychom nutně začít uvažovat o přeřazení do kat. I. Pane Holube, chráněné oblasti dle IUCN se nezařazují do příslušné kategorie tak, aby získaly státu mezinárodní prestiž a možná i nějaké ty brebendy, ale podle skutečných přírodních podmínek. Jinak se jedná o podvod nejen vůči vlastním obyvatelům, ale zejména vůči jiným státům, které se přihlásily k respektování podmínek stanovených IUCN. Získání výhod na úkor jiných, např. ze strukturálních fondů EU, na základě úmyslně uváděných nepravdivých skutečností, je podvodné jednání. V rámci právního pořádku České republiky jde o trestný čin.

Národní park Bavorský les je v porovnání s velikostí NP Šumava asi jeho jednou čtvrtinou, a také asi na jedné čtvrtině má s NP Šumava společnou státní hranici. To znamená, že na ¾ hranice NP Šumava není za státní hranici žádné chráněné území I., II., ba ani VI. kat. dle IUCN. Představte si, pane Holube, hořekování obyvatel Německa a Rakouska, jak je nesmyslné, že Češi mají NP na Šumavě od Železné Rudy až po Smrčinu a my, Němci a Rakušané, jen při jedné čtvrtině společné hranice. V tomto kontextu je Vaše tvrzení liché a velmi falešné.

Pokud alespoň 70 % území NP Bavorský les splňuje podmínky pro zařazení do kat. II dle IUCN, je vše pořádku. V NP Šumava tomu tak není. Nemuselo tomu tak být, kdyby v době zřizování NP Šumava nezvítězila česká gigantománie a kdyby byla vybrána odpovědnými pracovníky „malá varianta“, přibližně o stejné rozloze jako NP Bavorský les, a která by se k němu přimykala.
Pokud se však tiskový mluvčí domnívá, že na bavorské straně Šumavy je vše narůžovo, nevěřte mu. Mám k dispozici kopii dopisu ze dne 8. 10. t. r., který zaslal bavorský ministr zemědělství a lesnictví ministru Jaroslavu Palasovi. Kopii tohoto dopisu obdržela i Správa NP Šumava.

Pan Rada v uveřejněném článku nevzpomínal na dobu své vojenské prezenční služby (pokud oba máme stejný článek), kterou, jak mi osobně sdělil, prožil na Chebsku, ale na doby své aktivní služby (chápej lesní služby, pozn. autora) v oblasti dnešní lesní správy Modrava. Kromě překrucování a populistických prohlášení je třeba i pozorně číst, pane tiskový mluvčí. Dále by bylo dobré, abyste se seznámil, alespoň částečně, s mnoha dalšími fakty, pokud o nich chcete veřejnost prostřednictvím tisku seznamovat.

Viníkem několika tisíc hektarů kůrovcem sežraných lesů v NP Šumava nejsou klimatické změny ani imisní zatížení lesů NP, jak se mylně pan Holub domnívá, ale lidská hloupost. Fakticky pak absence účinných opatření k zabránění šíření kůrovce v 1. zónách NP Šumava od jeho prvopočátku. Krušné hory, Krkonoše i Jizerské hory skutečně z velké části podlehly imisím ze spalování sirnatého uhlí v severních částech republiky, ale i na území bývalé NDR. Toto však nemá se situací na Šumavě mnoho společného, jak se pan Holub snaží čtenáři podsouvat. Tam, kde není 1. zóna NP, jsou lesy zelené, stejně tak jako například v Českém lese, Novohradských horách, Brdech a jinde. Všude tam, kde není NP a jeho 1. bezzásahové zóny.

Věřím, že není v silách Správy NP Šumava zabránit v postupujícím odumírání lesů, ale je to v silách rozumných lidí. Mimo jiné si odporujete, když tvrdíte, že není v silách Správy NP zabránit postupnému odumírání lesů, když dále v článku uvádíte, že postupujícímu odumírání Správa NP nijak nebrání a prosazuje přirozený stav.

Lesy v NP se musí skutečně prioritně řídit ustanoveními zákona o ochraně přírody a krajiny. Ten ale v žádném svém ustanovení nedává prioritu ochraně přírodních procesů na úkor zelených lesů a ničení životního prostředí. To je jen výmysl některých pracovníků ministerstva životního prostředí, některých úzce zaměřených odborníků a některých odpovědných (nezodpovědných) pracovníků Správy NP Šumava. Cožpak staletý les není přírodní proces? Správa NP tedy pod proklamací „chráníme přírodní procesy“, nechává úmyslně odumírat staleté lesy, které dle jejich omezeného vnímání nejsou přírodním procesem.

Tiskový mluvčí Správy NP se mýlí i v dalším a předkládá čtenářům další polopravdy a populizmy. To, že kůrovec je porodníkem nového lesa, je ale přece jen moc silná káva. Ani odborníci se neshodují na tom, co nám pan Holub podsouvá ke konci článku. Z hlediska hydrologického je opravdu suchý les o něco lepší než holina, ale nepoměrně horší než les zelený. Pokud by se aktivně postupovalo proti kůrovci od samého počátku, jak převážná část lesníků v době vznikání NP prosazovala, nebyly by v NP Šumava holiny, ty by byly, tak jak ukládá zákon, zalesněny, ale především by tam nestála torza staletých velikánů na ploše několika tisíc hektarů.

Závěrem: pokud původní biotopy na planetě a zvlášť v Evropě podle Vás „mizí jako houby po dešti“ (za mých mladých let na Šumavě po dešti obvykle houby rostly), proč tomu Správa NP Šumava napomáhá?