Radovan Holub, Klatovský deník 3. 11. 2004


Placení propagátoři ideologické ochrany přírody se snaží si svůj groš zasloužit, proto používají demagogie a upravené skutečnosti – viz následující článek:

V Klatovském deníku se v poslední době objevilo několik polemických článků. Vyjádřil se v nich například Jiří Štich z Občanského sdružení Šumava 21 a Vladimír Rada z Kašperských Hor.

Pan Štich podporuje podle jeho názoru legitimní snahu některých starostů šumavských obcí o přeřazení Národního parku Šumava z prestižní II. do V. kategorie podle IUCN (Světového svazu ochrany přírody).

Národní park Šumava by samozřejmě i po svém přeřazení do nižší kategorie mohl být nazýván národním parkem, to je pravda. De facto by se však stal chráněným územím typu chráněná krajinná oblast nebo přírodní park. Kdo sleduje současné snahy Krkonošského národního parku o návrat do kategorie II podle IUCN a kdo zaznamenává snahy všech čtyř národních parků v Česku o evropskou certifikaci, musí ho logicky napadnout, jak absurdní by bylo vyškrtnout Šumavu ze seznamu celoevropsky uznávaných národních parků. Bylo by přece nesmyslné mít na bavorské straně mezinárodně uznávaný národní park kategorie II, který je trojnásobným držitelem diplomu Rady Evropy kategorie A, a na české straně pouhý paskvil s názvem národního parku! Národní park Bavorský les vznikl převážně také na lidskou činností ovlivněných místech. A dnes? Dosáhl mezinárodního uznání a stal se lákadlem a výkladní skříní celého regionu. Není to pro nás jistý závazek a inspirace? Proto se podepisujeme i pod názor Vladimíra Justa – ano, přeřazení Národního parku Šumava do V. kategorie podle IUCN by bylo devastační a do budoucna by přineslo jen problémy, především místním lidem a návštěvníkům Šumavy.

Pan Rada vzpomíná na hluboké a zelené šumavské lesy, jak je poznal během své vojenské prezenční služby. Nelíbí se mu hektary lesa napadeného kůrovcem a požaduje změnit přístup ke kůrovci v I. zónách NP. Pan Rada obviňuje brouka, který však sám viníkem není a má dost přirozených nepřátel (plísně, hmyz aj). Viníkem jsou klimatické změny a změny, které nastolil člověk (imisní zatížení od 50. let bylo natolik vysoké, že odumřely a odumírají celá pohoří, např. Jizerské a Krušné hory). Bohužel není v silách správy NP a CHKOŠ zabránit jejich postupu. Neumíme jim prostě poručit. Dnešní klima je jiné než v dobách prezenční služby pana Rady. A toto klima smrku nesvědčí. Bránit degradaci smrkových porostů je správné v hospodářských lesích a poučky pana Rady platí právě pro hospodářské lesy. Neplatí však v národním parku, kde v jeho nejcennějších zónách chráníme právě přírodní procesy. Lesy národního parku se musí prioritně řídit ustanoveními zákona o ochraně přírody, nikoli lesními zákony. Všechny správně vedené národní parky musí ze své definice na celistvé části svého území chránit neřízený a dynamický rozvoj přírody. Les si v národních parcích vládne sám a svým mrtvým nebo hnijícím dřevem dává impuls novým formám života – těm, které uschlé dřevo potřebují. A zrovna tak jako na bavorské straně nedošlo ke katastrofě, nýbrž k přirozené obnově přírodního lesa, totéž nastává i u nás. Kůrovec se na bavorské straně stal porodníkem nového lesa a není pochyb o tom, že stejné to je u nás. Území Šumavy je přece jeden celek. Musíme však mít trpělivost a nechtít všechno rychle, hned.

Odborníci se snad již dostatečně dlouho shodují na tom, že z hlediska hydrobiologického je suchý les menší zlo než holiny, které tu v minulosti vznikly v dobách, kdy se hlava nehlava bojovalo s kůrovcem. Shodují se na tom, že původní biotopy na planetě a zvláště v Evropě mizejí jako houby po dešti. Není tak trochu naší povinností zachovat aspoň některé z nich? Odborníci se shodují, že mnohem důležitější než péče o jednotlivé druhy je péče o celé ekosystémy a že je třeba přísně vážit jakýkoli, i dobře míněný zásah do něj. Jediný problém je na naší, lidské straně: zvládneme přihlížet tomu, jak se chová příroda? Přenecháme ji na tomto malém kousku naší země vládu? Přimlouval bych se za to. Potřebuje to. A nejen ona.