4. 8. 2011,

Do pořadu schůze Senátu v Jednacím sále Valdštejnského paláce byl zařazen mj. bod č. 6 Senátní tisk č. 84 – Petice Zachraňme Šumavu, na němž přednesl zprávu i jeden z iniciátorů petice, František Nykles, bývalý předseda Svazu obcí Národního parku Šumava.

Projednávání petice bylo zařazeno do pořadu jednání Senátu na základě doporučení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou zprávu a životní prostředí, který  ukončil šetření uvedeného senátního tisku a svým 51. usnesením ze 12. schůze konané 20. července 2011 navrhl tisk č. 84 zařadit na pořad schůze Senátu  4. srpna 2011.

Zpravodajem výboru pro projednání tisku na schůzi Senátu byl senátor Pavel Eybert, který objasnil problematiku, která vyústila k sestavení petice.

V rozpravě k přednesenému tisku vystoupili četní senátoři, kteří až na jednu výjimku podpořili úsilí petice a navržené usnesení. Pozměňovací návrhy přednesené jihočeským senátorem Miroslavem Krejčou byly zamítnuty. Při hlasování šedesáti senátorů podpořilo úsilí petice a usnesení 53 senátorů, nikdo nebyl proti.

Senát ve svém usnesení podpořil současné postupy nového vedení Správy NP Šumava ve snaze o zastavení kůrovcové kalamity. Požádal vládu ČR, aby se zasadila o naplnění nařízení vlády č. 163/1991 Sb., a to zejména o uchování a zlepšení přírodního prostředí národního parku, zachování typického vzhledu krajiny a využití území parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Požádal vládu o urychlenou přípravu zákona o NP Šumava a o přešetření zákonnosti rozhodnutí MŽP č. 18517/ENV/06-972/620/06 ze dne 5. 3. 2007.

 Ustanovení § 142a odst 2 Jednacího řádu Senátu umožnilo Františku Nyklesovi z petičního výboru  přednesení této zprávy:

 

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři,

 dovolte, abych v první řadě poděkoval za možnost vystoupit  zde na půdě Senátu a seznámit Vás s důvody, které nás vedly k sestavení petice Zachraňme Šumavu.

Jsou to přesně 4 roky, dva měsíce a jedenáct dní, co jsem,  jako delegát Svazu obcí Národního parku Šumava, měl možnost vystoupit  na 10. veřejném slyšení Senátu, které projednávalo „Reálná rizika kůrovcové kalamity po orkánu Kyrill v NPŠ“. S odstupem čtyřech let jsem svůj tehdejší příspěvek znovu pečlivě přečetl, abych jej podrobil kritice, zda jsme naše tehdejší výhrady proti způsobu vedení NP Šumava nepřeháněli, nebo zbytečně nedramatizovali. Zjistil jsem, že i když uplynuly čtyři roky, jsou naše tehdejší výhrady dodnes aktuelní.

 Po dvaceti letech existence národního parku, vyplněnými nejen vytvářením různých neúspěšných  strategických materiálů a  vizí, ale také průběžnými spory a nesplněnými sliby, chybí dodnes na Šumavě ta nejdůležitější řídící akta – dlouhodobá koncepce ochrany přírody, rozvoje regionu a turistiky a základní dokumenty pro řízení parku – Plán péče a zónace.  Z obecné formulace Usnesení Vlády ČR č. 163 o poslání národního parku, byla prosazována především ochrana a obnova samořídících funkcí přírodních systémů a to bez ohledu na to, že dosud uplatňovaná praxe těchto činností byla v přímém rozporu s uchováním a zlepšením přírodního prostředí a zachováním typického vzhledu krajiny. Situaci nevyjasnily, ale dokonce zkomplikovaly, i formulace a nesprávný výklad některých paragrafů zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, které umožnily nejen plíživé rozšiřování bezzásahových oblastí a vytváření dalších nepřístupných území, ale v současné době i ztěžují zasahování proti kůrovci.

Dá se konstatovat, že dlouhé roky známé, ale neřešené nedostatky a nepřesnosti uměle vytvářely a živily napětí a neudržitelný stav na Šumavě, který vyústil do krize jak v lesních ekosystémech, tak v partnerských vztazích. Zcela ve svojí řídící funkci zklamaly orgány ochrany přírody.

 Jediné, co se z našeho pohledu změnilo k dobrému je to, že NPŠ má nového ředitele, který má plnou důvěru a podporu nejen 21 šumavských obcí, ale i Rady NP Šumava a vedení obou krajů. Ředitele, který má za  půl roku své práce tu smůlu, že co začne řešit, to je záměrně a účelově kritizováno. Pokud se mu podaří zastavit kůrovce, bude kritizován, že použil pesticidy a mechanizaci, že kácením kůrovcových stromů ohrožoval vzácné živočichy, vytvářel holiny, kácel nesprávně a protizákonně. Nepodaří – li se mu kůrovce zastavit, bude kritizován za neschopnost, protože přemnoženého kůrovce zastavit měl. Zcela mimo veškerou pozornost medií a nevládních organizací, a zejména v této na Šumavě velmi nervozní době, je skutečnost, že použití pesticidů bylo za minulého vedení parku praktikováno v mnohonásobně vyšší míře a že minulé vedení  vytvořilo na Šumavě během tří roků nejen historické rekordy v těžbě kůrovcových stromů ale i ve  vytváření holin.

V současném nekonečném dohadování, zda kácet či loupat nastojato, kdy a kde použít pesticidy a mechanizaci je zcela zapomínáno, že současný krizový stav  způsobilo rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č. 18517/ENV/06-972/620 z 5.3.2007, které po Kyrillu kalamitu  na Šumavě nejen nastartovalo, ale ponecháním 207.000 m3 dřeva bez ošetření, zajistilo na 16.000 ha kůrovci nerušenou líheň.

Stejně tak je  smutnou skutečností, že následná žaloba, podaná šumavskými obcemi na uvedené rozhodnutí, leží 3 roky neřešena u soudu,  kůrovec žere dál a v této ekonomicky složité době způsobuje, a ještě bude způsobovat další milionové škody.

 Vážené dámy a vážení pánové,

na programu Vašeho jednání je  petice Zachraňme Šumavu, kterou podepsalo přes 13.000 občanů a která vznikla v závěru roku 2008 ze společné iniciativy Svazu obcí NPŠ, bývalého hejtmana Zahradníka a senátorů nejsilnějších politických stran paní Rippelové a pánů Jirsy a Kalbáče.  Naši odpůrci nazvali tuto petici dryáčnickou a zkreslující. Nejvíce kritizovanou částí petice bylo údajné strašení veřejnosti, že na Šumavě vznikají stovky hektarů holin. Skutečnost však překonala očekávání, protože za tři roky vzniklo 1.100 ha nových  holin a počet uhynulých a vytěžených stromů v důsledku kůrovce přesáhl přes dva a půl milionu kusů. Na Šumavě v současné době není jediná větší ucelená plocha lesů, která by nebyla zasažena kůrovcem. Byla  zničena dlouholetá práce stovek místních občanů, kteří vysázeli miliony sazeniček, dlouhá léta je obžínali, prořezávali a chránili proti okusu zvěře. Pokud někde po výsadbě zůstal les, jsou tam dnes s velkou slávou voděny delegace s tím, jak si příroda sama pomohla.

 Vážené dámy a vážení pánové,

 Šumava, na rozdíl od území jiných parků, dávaných nám za vzor, byla a dosud je kulturní a osídlenou krajinou, ve které ve dvaadvaceti obcích žijí tisíce obyvatel a která je ročně navštěvovaná dvěma miliony návštěvníky.

 Krajinou, ve které jsou, bez jakéhokoliv uděleného mandátu nebo pravomocí, skupinou vědců za podpory nevládních organizací, přetvářeny životní podmínky jejích obyvatel a jejíž návštěvníci jsou přesvědčováni, že i suchý les je krásný.

Zdá se, že situace na Šumavě nemá řešení, protože to, co my považujeme za katastrofu, naši odpůrci oslavují jako úspěch svých teorií. Rozhodnutí o tom kdo měl pravdu, bude otázkou dlouhých desítek let, po jejichž uplynutí budou hlavní aktéři již chybět. Jsem přesvědčen, že ani na jedné straně sporu se dnes nenajde člověk, který by vsadil krk na to, že ví jak to dopadne

Poškození šumavských lesů dosáhlo nebývalého rozsahu a nenapraví je již žádné rozhodnutí, další rozsah škod však může být podstatně snížen nebo snad dokonce zastaven. Je však třeba skončit s přešlapováním na místě a je nutné jednat. Je třeba ukončit stávající krizi, uklidnit region, zastavit kůrovcovou kalamitu, oběma stranám sporu vymezit jejich území a vše zastřešit novými řídícími akty.

Šumava si to zaslouží.

Děkuji za pozornost